i mě potěšila a ani nevnímám žádně kolísání v rytmu

Hezká báseň, líbí se mi rými, krásně k sobě ladí:)

moc se mi líbí začátek, jak jednoduchý vzorec, z celé té básničky vnímám souznění a radost z toho že jste, vy dva a spolu...co chtít více, pěkné

ano, souhlasím s kolegyněmi, my prostě milujeme tvoji poezii, je nenásilná, malinko starosvětská, to těmi rýmy za které já osobně děkuji, prostě žblabuňkovská poezie, laskavá, čtivá, nekomplikovaná a přitom myšlenkami hodnotná

Tvoje báseň navozuje, i přes ten smutek, atmosféru jakéhosi " ladu". Rýmy a jejich rytmus už mi, v této souvislosti, tolik neladí: Např. "okenicemi/ je mi" nebo "hůře/ může... "
A ještě k té , již komentované (Kmotrov) sloce, neuraž se, to je pouze jako vysvětlení, jak jsem to s tím rytmem a rýmem při zachování myšlenky myslel:

Píšu ti také každé ráno,
když mlha padá,
že možná je mi dáno
zůstati sama

Jiří Turner: Děkuji za komentář.

Vězení obvykle slouží jako nástroj izolace vězně od společnosti (aby jí nemohl dál škodit). A pokud člověka nikdo nevnímá, není to snad něco podobného? Není pak vězněm právě pro svobodu ostatních ho ignorovat?

"Báseň" je v záhlaví proto, že kategorii "aforismus" jsem ve výběru nenašel. Mohl jsem to nechat nezařazené, ale připadá mi, že to má k básním blízko. Znáte-li někdo lepší kategorii, navrhněte mi ji.

"Muž" je pak v mém profilu vyplněno ze stejného důvodu - vyplnění "pohlaví" je na Psancích povinné. Tam, kde to systém nevyžaduje, nechávám položku "pohlaví" či "gender" nevyplněnou.

mně nevadí to snad a jedna moje básnička začíná- slyšíš, to zvoní umíráček...chápu ji, v té tvé je všechno, všechno co mohly znamenat a možná zcela obyčejně zvonily jen to poledne...ale to už je úděl poety, slyší a vidí trochu jinak

já myslím že to stačí tak, jak je napsáno, více už by nebyla tak tichounká, jako letmé pohlazení

Sucháč: ;-)

slnečnica: díky ti

Nerozumím tomu "vězni", když svoboda něco moci... je, podle mě, v souladu se svobodami těch ostatních na to reagovat...
Také nerozumím tomu ženskému rodu v závěru, když čtu v záhlaví "muž".
A už vůbec nerozumím, proč je v záhlaví " báseň", když tento text, je dle mého, aforismem

Pěkné, co víc říct. :)

Hezké, jen čtyři "snad" na čtyři verše jsou pro mě moc.... Snad by tam mohlo být "možná" :-)

Pěkná báseň, souhlasím s náčelníkem, chtělo by to dotáhnout rýmy, úplně rytmicky nesedí. "To vítr rozcuchává vlasy" si o tu úpravu přímo říká, ta dvě "á" tam zlobí, stejně tak v poslední sloce "...necítíš" / ..."procítí" to " š" je navíc, přitom by nebylo asi těžké to upravit s " necítí" , aniž bys poškodil obsah...třeba takhle:

Na srdci rána,
bolest už necítí...
Na rameni vrána,
tvář úsměv procítí...

a pořád to je ta tvoje sloka

hezká, milá :)

Má něco do sebe.

Docela drsná, ale pro některé osoby výstižná. Zaujal mě název. Že by osoby "bez obsahu"?

Taková dost naštvaná, přesto dobře napsaná. Víceméně s obsahem souhlasím a občas mívám dost podobné pocity, ale asi jediné, co funguje je, se zkrátka obklopit těma správnýma lidma (je jich málo, ale jsou) a na zbytek se povznést. Určitě je to lepší, než být pořád negativní. Já se radši v poslední době snažím zaměřovat na to pěkné, než to negativní "živit" svým rozhořčením. Vím o tom, ale pozornost směřuju jinam, protože kam jde pozornost a myšlenky, tam jde taky energie.

To je tak nádherně nabité optimismem... krásná báseň :)

Jednoduše nádherná ... :)