Tomu říkám trefa do černého :-D :-D Moc povedná

Davidsoft: ok, ok. děkuji, opravím :)

:)

Šmarjá, já sem vlezu a hned takový humbuk. To jsem nechtěla a ani neměla v úmyslu. Takže se omlouvám, příště si dám pozor, aby uveřejněné téma nebylo konfliktní. Psala jsem to jen tak, jak jsem to cítila, bez zlých úmyslů, či podceňování čehokoliv (mimo metafor kdy si sametový kolibřík udělá hnízdo v uchu netopýra) Takovými volný verše oplývají a obecenstvo hýká nadšením a já si říkám, že jsem asi blbá. Už proto, že sametový je netopýr a ne kolibřík, :-DD. Já mám totiž básně moc ráda, ale musím vědět o čem jsou.

Vypadá to, jakoby Erma strhla lavinu úvah o poezii, próze, volném a vázaném verši... Již jsem asi také stržen.

Nadvláda poezie nad prózou v literárních webech má své pojmenované racionální důvody a je, myslím, dobře, že to tak je. Básníci prakticky ani jinou možnost nemají.

Pomyslný konflikt volného vázaného verše bych osobně neporovnával s abstraktním obrazem či hudbou. Abstraktní báseň může být stejně dobře rýmovaná jako nerýmovaná a úplně stejně i báseň epická.
Jak už jsem psal v komentáři Ermě, poezie je určitý pohled na svět, trochu jiný než je ten "normální".
Člověk se nestává básníkem, protože by se jím chtěl stát. Je jím nebo není, píše nebo nepíše, je čten a oblíben nebo není.
Jinými slovy, to, co lze dobře zaznamenat prózou, o tom je zbytečné psát báseň, a když má báseň ve volném verši pouze grafickou do podobu básně, nechápu její význam. Napsat báseň ve volném verši, aby byla básní, je těžké a klobou dolů před tím, kdo to umí.
Vše ostatní je ukryto v upřímnosti a neupřímnosti, v píli a v lajdáctví, v trpělivosti a zbrklosti, v nadání a v mylné představě, že nadání mám... Z těch výše uvedených negativ nevznikne nikdy nic dobrého. Ale i špatné může být dočasně úspěšné. Homér, Li Po, Shakespeare, Villon se po mnoha staletích stále čtou a po armádě módních, chválených poetů všech dob neštěkne ani pes.

K pravopisným a k základním formálním prohřeškům bych nebyl tak přísný(asi i proto, že je sám dělám), ale když jsou ti pravopisně a stylisticky méně zdatní těmi zdatnějšími upozorňováni, což je dobře, neměli by se proto na ně zlobit.
Zpětná vazba je důležitá zvláště pro nepokorné poety.

dobrý

Vladan: to už si bohužel nevzpomínám :-D.

Velmi zdařilá báseň, Danny.

Trochu mě z tvé básně mrazí, je to hodně silné a pokud to není jen takový pomíjivý zlý pocit, skoro bych ti řekl: napiš něco o něčem hezkém bez použití slov nic, nikdy, nikam, nikdo...:-)

Neumím to tak pěkně rozebrat jako Yana, ale i mě se moc líbí.

Dovolím si s prvním odstavcem polemizovat. Preference autorů? Jsou tu tisíce básní, kterých si nikdo ani nevšimne (myslím LS), servery jsou jimi zahlcené a tím se i devalvuje jejich výpovědní hodnota. Proč? Je jednodušší napsat 5O slov než 2000? Asi ano. Jinak souhlasím a nepláči, jen jsem použila nadsázku.

Jako čtenář přiznávám, že více čtu poezii a přesně z toho důvodu, o kterém píšeš. Prózu můžu číst jen večer, nebo v noci, kdy už mám v kuse větší chvilku a neodbíhám od toho. Báseň lze přečíst a vstřebat za pár minut.
(Problém je, že tou dobou i píšu a pokud jsem v "produktivním" období, nemůžu moc číst.)

Jako autor mám raději prózu, poezii prostě neumím. Chyb se snažím vyvarovat, ale v kapitole o třech tisících slov se vždycky nějaká najde a rozhodně bych netvrdila, že si nedám práci s jejich hledáním. Jenže čtení po sobě samém je neproduktivní a vede většinou k přehlédnutí nějakých těch nedostatků. Spousta spisovatelů dělá chyby, praxí a citem pro jazyk se asi minimalizují.

Yana: No, prečo??

Erma: Vladan: Já myslím, že jednoduchost volného verše je pouze zdánlivá. Začala jsem psát komentář, ale nakonec byl moc dlouhý a je z toho krátký text - http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=24423-literarni-weby-nejso
u-nocni-mura

Skutecne,mas pravdu. Je to muj velky problem.. proto se lecim,

RashaNaamah:
"vážně chceme dál žít?" je básníkova otázka. "Já chci žít!" říká na konci. Ale zdá se, že spíš chce zůstat naživu. Což je trochu něco jiného. – jistě, jako fráze se to užívá – "Já chci žít!" volá odsouzenec na smrt. A znamená to, že nechce umřít.

Ale zde básník říká, že chce žít ve světě, kde "na každém kroku číhá zrada". Opravdu v takovém světě chce žít? Proč? Jen proto, že zakusil, jaké to je umírat či přinejmenším zažívat utrpení? A tedy jeho východiskem je, že chce radši zůstat na živu, s tím, že nebude už nikdy riskovat zranění? Hm, to ale pak není život. Nežiješ. Ty nechceš žít, ale zůstat naživu, milý básníku. Ale jestli pak ty to víš? Zdá se, že ne...

To, že si básník během básně samé odporuje, je pak už jen vedlejší věc – nepatřit už někam a zároveň přesně pojmenovat svůj osud je v rozporu.

Ó, nemám nějak slov, krásně jsi to napsala, no, je to nějaké zamotané v tom životě, proč ty, které nejvíce milujeme a oni nás, proč s těmi jsme současně schopni si nejvíce ubližovat, ta poslední věta opravdu dojímá.

prostě mám ráda klasiku, tady je vše jasné, průzračné, zasněžené, zima a sníh z dílka čiší jako fujavice, vnímám strach za volantem, ale taky hřejivou zimní lásku(mimochodem moje dvacetišesti letá dcera mi dn es po ránu přiběhla říct:"mami, můžeme psát ježíškovi, začíná sněžit." Prostě miluju sníh i přesto, že dnně sedím za volantem...dík za rýmy

jayjay: muzu se zeptat,jak to myslis?

U tét obásně vyvstává otázka, jestli básník ví, co chce. Nezdá se.