Krásná ...

asi tak... au, a přesto hezké

No,děkuju,jsem rád že se vám tato říkanka líbí..:-)

Miluji nalezená "tajemství minulých let". Opatruji několik lístků, které psal můj strýc z fronty v 1. světové válce. Bohužel, nejsou tak roztomilé, jako památníček tvé babičky, jsou plné smutku, zoufalství ze zimy, hladu a těžké práce v zákopech. Můj strýc padl 3 dny před vyhlášením Československé republiky a jedinou vzpomínkou je jeho jméno na Pomníku padlým v Kouřimi.

Je to, je to až rozněžňující.

Makyna: Jiří Turner: děkuji moc za zamyšlení a komentář, jo jinak cirkus miluji se vším všudy i s tou kýčovitostí

kmotrov: zapomněla jsem tě uvést pod předchozí komentář

to obrazné pojmenování mám ráda, už jsem život přirovnávala k maňáskovému divadlu, k plesu masek...takže cirkus je jasný, ale vleže na zádech se zdá vše tak jednoduché, proto vplouvám já jednou s otěžemi přitaženými, čím více se někdy snažíme tím hůře, nedochází k uvolnění, chování je křečovité, jsme v tenzi a tím hůře vše vyznívá až po ten pád, ale tak to samozřejmě nechci tedy nastupuji poučena, povolené otěže, žádná křeč, spontánost, výhra, úspěch, ale ještě je tu jeden aspekt velice důležitý a to že nás hodnotí "přítel" či "nepřítel", přítel věří, nepřítele stejně nepřesvědčíš, zkrátka je to složité, důležité je se zapojit, být objektivní, nepodlehnout pozlátku a nenechat sebou manipulovat. Dokud se člověk nezapojí zdá se vše strašně jednoduché, nesnáším rychlé soudy hlupáků, z klauna je král a baví davy je nasnadě, dobrý klaun může být největší umělec a přitom vypadá jak šašek počmáraný... ale stejně se smějeme i úplně špatnému klaunovi, očekáváme že nás rozesměje a tak se smějeme, je těžké rozpoznat umění, kýč, rozum, nerozum, někdo se chová jakoby mu patřil svět a na první pohled mu to sežereme i s navijákem a o tom to je :-DDD tak a teď už se v tom sama nevyznam a jdu spát, už se mi to ani nechce upravovat, radši o tom zase napíšu básničku, dobrou noc :-)

Hezké. Hmm jenže, vytrácí se láska a nebo je to jen můj pocit?

vanovaso: Nestává, je vytvářena.

polly: Můžu vás ubezpečit, že tímto citovým martiriem si procházejí i pánové. Ale jen ti co mají srdce a duši. O kteréžto díky tomu přicházejí.

Caro_in: potěšení je na mé straně

helples: S tím se dá jedině souhlasit. Hodně věcí, co stojí za to, je těžkých. A je to dobře. Alespoň si tak můžeme lépe uvědomit jejich cenu. :)

Před životem a problémy, které přináší se nedá utéct. Pouze fatálně, ale to pak vylučuje možnost návratu. Strach je lepší využít k mobilizaci osobnosti. Ale je to zatr.. těžký.

Někdy vůle nestačí, ale pokud jde, život za to stojí...
Pokusme se ho neztratit ... vím, o čem mluvím...

Musím souhlasit, jakoby kdo není gay a nedával to najevo byl out, ne vážně, zdá se , že se z toho stává spíše móda...

Davidsoft: děkuji za komentář. a doufám, že další kapitolu nebudu psát takhle dlouho :)

Tvoje tvorba po návratu už není tak vzletná a já jsem rozpolcen, protože bych Ti přál ty lítací nálady, na druhou stranu ta současná "těžší" tvorba se mi líbí víc, nacházím v ni větší hloubku a často moment, který mě nutí k zamyšlení.
...Já - chce jen své Já
a kde jsi ty?...
Kolega z mé bývalé práce říkával, že existuje jediné umění, neminout se se svým životem. Myslím, že měl pravdu, tak potom to že:
Já - chce jen své Já je naprosto v pořádku, ale:
Kde jsi ty?
Teď myslím samozřejmě kmotrovovou.
Pozdravuje Tě.

Je to hnus co se děje

je to nezabalený popsání pocitů, kterým si prošlo mnoho žen, ale právě v tom je ta síla, v prostotě, uvěřitelnosti, v tom, že to takhle fakt je a člověk ti to věří...like! =)