Singularis: casa fotí na film, je dost možné že se jedná o nějaké poškození filmu samotného nebo tak něco...

Z jaké příčiny je tam ta bílá skvrna?

Tato fotografie na mě docela zapůsobila. Nevyhovuje mi kompozice a na horním okraji je černý pruh, který tam zřejmě nepatří. Ale ten strom je nádherný a pole také. Myslím, že by se hodil na obálku sbírky básní. Schovej si originální soubor (RAW/JPEG s EXIF), abys ho tak případně mohla použít...

:-)))

Homér: Já tenhle vidím z okna pokoje, na protějším kopci na polu, a za 19 let jsem tam ještě nebyla, až teď. Říkala jsem si že když ho uvidím, tak mi pak třeba přijde míň důležitý, ale ne, pořád je jaký je.

Príma.

Nejlepší!!! Tyhle solitéry mě fascinují od dětství. To je fakt výborná fotka.

Singularis: Jo? Tak dík za informaci...:-)

Singularis: Jj. souhlas, díky :)

shane: V galerii mi to nikdy nefungovalo. To jen u děl a zápisků.

Singularis: A jéje! Kam se poděla možnost do těch deseti minut editovat komentář? To tlačítko se mi neobjevilo! Že by to Lukio změnil? Ale už jsem jeden komentář předtím v pohodě měnil, tak tomu nerozumím...:-(

Singularis: Vidíš! Jenže je jiná, uspěchaná doba a lidí je už taky víc! Takže jsou teď praktičtější větší samoobslužné obchody, ovšem přináší to s sebou i jisté odcizení lidí. Ale je třeba si na všem najít něco hezkého! Třeba i tu milou slečnu od kasy, která se usměje a prohodí s tebou pár vlídných slov...:-)

Orionka: Ano, je to v Porubě u kolejí, byť blíž k nemocnici než ke kolejím. :-)

Orionka: Děkuji. :-) Mě ty ironické názvy bavily odjakživa, i když je vídám často.

Orionka: Automobily mi připadají jako jeden z projevů zkaženosti naší civilizace, ale vidím i spoustu dalších (např. hazardní hry). Zatím jsem o tom do hloubky nepřemýšlel/a, možná to ve skutečnosti není ani zdaleka tak jednoznačné, jak mi to teď připadá.

shane: Souhlasím a je to škoda. Z prodejen, které znám, jsou tvému popisu nejpodobnější jedny potraviny v Lysicích, ale možná je to jen dojem.

Orionka: Myslím třeba zkusit jít dovnitř a dívat se nebo se ptát, co mi tam mohou nabídnout.

Když dva vidí totéž, nemusí ještě vnímat totéž! Věci také nejsou vždy takové, jaké se nám zdají být. Dneska už člověk sotva narazí na malé útulné konzumy, kde každý příchozí pozdraví a dostane se mu odpovědi! Já si pamatuji i na mlékárnu za rohem, kde měli otevřeno už od pěti, chodil jsem si tam koupit šátečky ke svačině nebo jsem tam šel s konvicí pro mléko. Prodávala tam paní Čechová, hezká a milá dáma, maminka mé spolužačky Jiřinky. Bydleli hned vedle, škola byla o blok dále a já byl přesný jako hodinky, takže vždycky vyšoupla dcerku ven s tím, že Mírek už jde, tak je čas...:-)

Není to v Porubě u kolejí? Jestli jo, v tom lesíku na paloučku jsem se kdysi opalovala :).

A taky se tam stala vražda, někdy před 20 lety. Při troše štěstí můžete můžete potkat i ducha...