Pocitovka...

pocitovka

od určitý doby mívám strachy...dneska ráno jsem se s jedním takovým probudila

...byla jsem v Paříži

/ básně / ostatní / svět /

Jednou, ještě na jiném pracovišti, jsem si všiml, že má kolegyně je dnes jaksi jiná, celá rozjařená! Zeptal jsem se jí, co tak pěkného se přihodilo, že má takovou dobrou náladu! Se šibalským úsměvem mi odhalila své pravé rameno a na něm měla Henou nakreslenou krásnou pumu ve skoku! I já byl ten den nějak rozverný a o přestávce jsem jí napsal tuhle básničku. Ještě teď mi v uších zní její smích něžnou rolničkou!

dneska se dožila stáří jednoho roku...

jen takové memento...nechápu proč to vždy musí odnést ti, kteří se snaží být jen prostě sami sebou...:(

koncert HIM v Praze se mimořádně vydařil...i noc...s pugetem žlutých tulipánů a sklenicí vína;-D...v takovou noc se prostě spát nechodí...

když vás trápí hladomory, války, massmédia, reklama, smrt a spousta nepodstatných věcí...

...automatické psaní...

jedna malinko zmatená

Takový ten prazvláštní pocit, po němž následuje sevření žaludku a nutnost zabroukat si hloupoučkou melodii... Dneska mě zcela čekaně přepadnul, a tak jsem si mimo jiné vybavila i to, co jsem napsala v loni v dubnu.

Z nevratných stop po růžovém vínu, ve skořápce z mandlí zhoupnu se na vlnách... Za tebou, po cestě na pevninu... odnes mě, prosím, ať nemám strach. .....jmenoval se Maher.

..

...

hráááb...už to Fičí...zkouškové mě nadopovalo a teď mě ničí:D

Z dojmů návštěvy města básníků