Mlčeti Zlato: Měla to být veselá pocitovka, optimistická nakopávačka, ale po třetí řádce jsem to vzdal a zabředl do ohraných básnických slov, jako je žal a stesk. Jen jdi a pamatuj, že jedno pivo nemá cenu.

Tý vole. Se mi nějak přitížilo. Asi pudu na pivo...

Zkus si přečíst anotaci. Ná, tady máš pár 5-7-5, které jsem pro tebe sesmolil za čtyři minuty.

kyselý povzdech
proč haiku snaží se psát
strašáci z polí

jemnost pohybů
na klepadle koberců
řve honzo vstávej

pod tíhou zimy
myšlenky říčky razí
skon nekonečna

vytrhly samce
ruce roky zvrásněné
je to na salát

pryč od klávesnic
paprsky v les lákají
neznabohy z měst

ožralí dědci
hospodami klimbají
na chleba není

zamávej křídly
básnířko vánkem zpitá
nezapomeň žít

jarní touhy žár
mravenčení v rodidlech
styk snad uhasí

Zajímavé, ne špatné. A haiku se samozřejmě rýmovat nemusí. Ale když už se to nerýmuje, tak to aspoň tu formu 5-7-5 mít mohlo...

Ta myslenka se mi libi. Hodne libi! Nasi druhe pointe je par tydnu a tohle nezne zahralo na me hormony napnute nervy.

Vzpomněl jsem si na narození našeho kluka. Už je to roků... Snad nám i pohřeb vypraví, až to - doufám že ne hned - přijde. Díky.

Kleriska mne předběhla...naskočil mi obličej novorozence a ty jeho srandovní výrazy...zeptala bych se i na jméno pointy, ale nechci šťourat do soukromí... :)

paletko grimas ♥

Otec u porodu? Asi ne, jen mi to tak evokovalo. Máš to dobře zastřené. Občas se mi hodně líbí, třeba to o zapomínání smutků... jo, jde to čím dál líp.

casa.de.locos: Díky, to je velká pochvala. No jó no, vydat, k tomu nevím, jestli někdy dojde. Neznám lidi.

líbí

vydej nějakou věc, to by bylo super.

Přečíst si svou starou báseň, to je jak číst něco nového. Jednou jsme spali v chatce na ostrohu jménem Rudolfův kámen, doporučuji, výhledy, kde jsou super západy Slunce. Ráno nás chytnul strážce, naštěstí už dole, tak jsme mu zalhali, že jsme spali před hranicí NP, nakonec jsme ještě dobře pokecali. Tohle je asi o jiném ostrohu. Nebo nevím, to jen tak, aby řeč nestála, že se mi dokonce líbí vlastní věc, ach, to je tak pokrytecké. Jaro, pojď nám. To byl komentář pro LadyLobu, jen jsem jí zapomněl zaškrtnout. Pfff.

Kleriska.KX: Díky, jsi statečná, že jsi se dostala až k té poslední! Máš bobříka odvahy.

none: Nevadí, opakování je prý matka moudrosti. Opájím se tu vlastní dokonalostí, jsem z toho úplně na plech. Né, fakt, díky moc, ono asi totiž ponejvíce záleží na tom, kdo to čte, jak je naladěn a tááák nóóó.

Homére, asi se budu opakovat, ale ty ses s tou poezií v sobě už narodil. Takových je málo.

none: To je hezké.

Leslie: Konec je realita. Možná taky jen záměrné kazení "básně".

...hlavně , když jsou vytížené, ruce...připomenul jsi mi moji starou básničku o kokonu

Ten věčný smutek starých stromů

něžně hruď objímá

pavučinou

z tisíce věží

chci jen spát

ležím

v stínu kapek lží

nymfa schovaná do kokonu

Baví mě, hlavně první sloka, možná by mi stačila. Má fajn hravá místa - konzervy na nervy, cibule z bledule... a v druhé časti motání do kokonu nožkami denního shonu je taky bezva. Závěr mě mate, je pro mě na jiné vlně.

A přesto žít nás baví, zejména když jsme hraví :) Pobavilo, díky.