ty jo - tys mel driv alespon hroudy kritiků ...

Neu: hehe

hm ...

co pak? to ukáže cesta přece ...

Chtěl bych mít tvoji poezii doma v knihovně. Těšil bych se až bude mýmu budoucímu synovci patnáct let, naučí se číst jiný věci než komixy a pak mu dám tvou sbírku a řeknu "bráško, tohle je realita, syrová, pravdivá a přesto svým způsobem přátelská, uč se."

štiler: Japato?

au

Dáš to třeba třicet let, do padesáti, šedesáti.
Pak se scvrkneš a bude ti to jedno.

duše je úplně v kundě...

Taky se nedivím...

Když má na chalupě člověk vodu - a nemusí chodit každou chvíli s kýblem do studny - dostává samota v zamlžených podzimních horách jiný rozměr. Chalupaření dostává jiný rozměr. Poezie dostává jiný rozměr. Žena a dítě jsou doma. Basa piv se chladí ve sklepě. Lišky štěkají do noci.

Mimochodem ty kořeny a kremace... člověk si vybájil v horách strašidla a duchy právě pro tyhle případy, aby mu nikdo nenarušoval samotu a aby si měl v noci s kým o samotě popovídat.

Aby si měl s kým připít.

Podobné věci jsem psával ve svém takovém podivném období. Co vlastně není podivné, že? Tohle se mi líbí, ale nejsem si jistý, že zrovna tohle co jsem napsal vás uspokojí.

Pecka

Velmi podivný text.

Trošku chaos

Drsný

Lenča: Díky

Ač to není důležité, tvá díla mě vždy něčím zaujmou...

Milada Kubová: Gora: Neu: Díky, psal jsem ji asi šest minut. Tebe bylo myšleno mou dceru. Jinak ať jdou všichni do dža. Chudák, doteď byla tak šťastná, ale já to nedám. Končim.

Zaujala mě.

Bylo mi taky na hovno, ale teď je mi líp. Půjdu dneska z práce na škopek a třeba se někdo staví. Fuck you too brother