mě se líbí takovéto pocitovky, ale poslední větu nechápu a to mě mrzí, jinak z toho mám dobrý dojem, ať už je to opilecké, ranní, či jakékoli

veronika: Netrap Homéra víc než je třeba. Když byl ta upřímný a vyznal se z toho, jak ta slova vznikla. To je upřímná přímluva.

ja to nemam tak, ze by u me kazda pulminutova basen byla blabol..naopak..tuhle basen nedokazu asi vnimat..nerozumim ji

jirkak: Ano, je to jen obyčejný opilecký blábol, myslim že to bylo napsáno do půl minuty.

asi to bude ode mě trochu neslušné, ale není tento "majstrštyk" jen obyčejný opilecký blábol?

LUKiO: Jo, vůbec bych se nedivil, kdyby autor ještě nevěděl, že sem něco napsal.

hmm, asi jo, homérovina, nicméně, mě to přijde slabší.

Snad, abych jen ocitoval Yarrod: "taková Homérovina tam jde cítit."
Fakt jo!

Ayla: To jest odpověď mýho bráchy http://www.youtube.com/watch?v=8JryQXilMj4 díky aylo

...fatálně a fantaskně skvělá.

Velmi expresivní záplava. Překvapivé a obraty. Zajímavé kontrasty. Zdráhám se napsat víc. Protože je to hodně hořké.

Proč jsou lidi poslední dobou tak agresivní?
...
Protože sami cítí, že žijí špatně.

,,Proč jsou lidi poslední dobou tak agresivní? Prý je jich moc na jednom prostoru." ... Skvělá věta!

Ostružiny nedávno, a maliny. Macky to byly. S mascarpone. Ještě teď se olizuju.

Třesu se jak voda před mrazem
potíš se jak led v srpnu
...to je dobrý :D
A od tama dál taky. A ten konec nejvíc. Kam na to chodíš ;)

Bolestný a sarkastický výkřik. Zcela legitimní, neobviňující nikoho vně vnitřního vesmíru za vlastní vnitřní vesmír, v němž bývá někdy dost pusto i husto. I hladovo. Jen bych si dovolil poznámku ke slovům o tom, že tě nic neotupilo. Nejde o to otupit vnímání. Jde o to dokonale nebo co nejlépe poznat a pochopit, co v tom vnitřním vesmíru umí to vnímání tak zozjitřit. Co tam tak hryže. A poznat to v souvislostech a spatřit ty projevy. To samo o sobě neotupuje vnímání, ale léčí. tedy - otupuje hroty a břity.

neco se mi tady v ty veci moc libi, neco je blbost..ale myslim, ze to vis..vyzvednu tohle:

vím proč umřeli v sedmadvaceti
nebudu muset hledat logiku v tom co jí nemá
šťastnej bych mohl bejt jedině,
že bych všechno nebral tak vážně,
bohužel se ještě ničemu nepovedlo
otupit mě

puero: Souhlasím, že v básni projev hulvátství není. Nevidím ho ani v komentářích. Ani v Homérově upřímném přiznání nevolnosti. Ani v jeho pocitu oběti, která si už představuje, že si Tvojegps chystá rituálně zapálit doutník a chladnokrevně vkládat do bubínku starého West@Smith jednu patronu po druhé a pozorně při tom vybírá jen ty s vypilovanou rýhou v olověném projektylu, aby masakr Homérova těla měl i uměleckou hodnotu v krvavých expresivních nástěnných malbách. No tak promiň, takhle to Homér opravdu nenapsal. :-)

Dobrá tedy, ale já osobně v té básni žáden projev hulvátství nevidím. To se projevilo až v komentářích.

puero: Já vím, Puero. Už jsem si všiml. Je pro tebe těžké přiznat omyl nebo že ses unáhlil. Zbytečně jsi plýtval slovy. Já jsem nepsal o tom, že by tobě a ostatním lidem na tom náměstí někdo připravil silný prožitek a interesantní, byť pokleslou, podívanou. Já jsem psal o obyčejném nezvládnutí emocí. O obyčejném hulvátství. Nebo třeba o závisti a zlobě, která našla svůj cíl. A to není performance art nebo street art. Stejně jako nebyl uměním akt násilí na Národní třídě. Byla to jen slabost mocných.

ARA: Nene, je to tak. Když půjdeš po náměstí a někdo na tebe chrstne kýbl krve, je to umění. Umění je i třeba rituál, jako je v Japonsku pití čaje. Umění je i rychle míchat karty. Kant už dneska není aktuální, ale teoretikové umění, moderního umění, ti by na Homéra pohlíželi myslím si s větším obdivem, než my, co jsme si zvykli na to, že umění je jen to krásné a ušlechtilé. (Dnešní estetika má své základy u Kanta) A je to tak s tou emocí. Umělec je klaun v cirkuse, který dokáže rozesmát děti, umělec je režisér, který dokáže rozplakat diváka, umělec je sprejer, který jednoho rozzuří a druhého pobaví. Umělci zkoušejí naši toleranci a hranice, kam až můžou zajít. Tak se i naše vnímání moderního umění posouvá dál a dál.

I ty, jako divák (resp. čtenář a komentátor) se stáváš součástí díla svou reakcí na ni. A tvá reakce vyvolá reakci u někoho jiného je to řetězové zapojení do děje. Vlastně dneska je každý takovým komparsistou aniž by si to uvědomoval.