Dá se tomu vytknout jediná věc: Je to hnus. A pokud by zde přibývalo podobných "děl", stal by se web Psanci poněkud hnusným.

ARA: kam si sereš na ruku Ferro? říkal jeden cikán druhému v tramvaji..a pak se nějaký postarší opilý pár bavil o tom že zapíjeli svůj rozvod

Zajímavé i když tam máš zřejmně překlepy(nic se však neděje), Je mi pivně......(asi divně), jen jedne věc mě mroží......(asi mrzí), ale to stane se.

Homér:Nepochopil jsem otázku:"kam si sereš na ruku Ferro?" Odpověď se mi zdá už v otázce vyslovená - na ruku. Nebo je důležité, na jakou část ruky?



"dnes jsme zapíjeli tvůj rozvod,
tak bude něco?

Bude", Určitě bude, jestli jsem dobře pochopil - Ferro bude mít posranou ruku. I kdyby se poledníky zbláznily, změnily směr a protnuly se v Limě.

Měla to být báseň o Peru? Je i o Peru. Možná, že kdybys to neuspěchal, mohly být dvě a sourodější. Možná i tři.

Sakra! Líbí se mi to. I hořkost a nechuť se dají vyjádřit s jistou a příjemnou mírou pokory, aniž by sebeúcta dostala na frak.

v tom pripade delej, ze sem ti nic nenapsala..

Díky, neboj, jdu s ní a s přáteli popíjet na koncert. Ale teď už tu židli odkopávám. Jinak, já v práci zrovna kytky latinsky potřebuju, krásný víkend ti přeju!

to uceni bych uz nechtela ani videt..celou tu skolu debilni a zpatecnickou..to mi rekni, na co se to ucis latinsky a nazpamet-tisice slov k zapomenuti, neni dulezitejsi umet si to najit a bejt dobrej treba ve vecech, co budes denne potrebovat, az tu skolu dodelas?..nevim z ni nic, snad jen to, ze takhle bych to delat nechtela..ze je to bavi, ty jejich napromitany slajdy
sorry, ted uz k veci..mne se na tom vzdycky libi, ze si te predstavuju, jak zasednes a jedes..vychrlis to, vodkopnes zidli a des ven..takovy veci me bavi..skoda,ze se kvuli ty krasny holce musis opijet a ze nemuzes s ni popijet,ale to asi jak kdy..konec (myslim to je touhle dobou..)se mi libi..

Díky Tomáši, tisíc?

Nevím, jestli jsem to dobře pochopil. Zdáse mi to jako dost silné a přesvědčivě popsané drama. Jen nerozumím - nás lijí z oken smolnatí lidé. Kdo jsou ti lití a kdo ti lijící smolnatí?

To by šlo:-)
Úsporné ve slovech, imaginativní. Jasné a přesné obrazy skládají působivý celek. Nastolený řád textu jakoby rozbit zvláštnostmi - kandovaným pohledem a úhořem - ale oba prvky podtrhují výpověď textu. Kandovaný pohled není čerstvý a svěží, zrovna tak jako kandované ovoce není čerstvé a svěží, natož šťavnaté - je to přeslazená /a někdy i docela tvrdá, pro někoho i nechutná/ konzerva. A představa takového pohledu - brr. Dostat na Vánoce výprask - už to samo o sobě je dost tristní, natož pak úhořem /ať už je úhoř jenom ryba, která, pokud vím, není v našich končinách úplně běžná, a nebo dokonce je úhoř rybou, která svým tvarem připomíná nějaký nástroj exekuce jako třeba řemen/. Pramálo radostné dětství...

1kor13: Pokud je cilem autora sokovat a vymanit se z tradicnich forem, necht to udela. Tohle se mu nepovedlo.

Kandovaný pohled , výprask úhořem. Expresivní, působivé. Má to spád jako studená sprcha. Přesvědčivé ! Velmi.

Není to moc divné! Bát se jít domů, když nemáš byt. Sám bych byl také poněkud znepokojen. Možná bych se bál jít i do práce, když bych neměl odkud. Čas vlčích máků je nadosah. Poslechni si ty vrtulníčky. Ty zvuky, o nichž píšeš, jsou patrně bzikavky slepoočky nebo bzikavky dešťové přezdívané také hovada. Čmeláci to zřejmě nebyli. Obrat vystaven zalezlý je zajímavý. Je to něco jako vystaven na odiv v kartónových krabicích u popelnic? Nebo něco jako sociálně dramatické píp šou? %-)

1kor13:
Nekonvenční projev, proč ne (dalo by se možná diskutovat o tom, v čem ta neobvyklost či originalita spočívá, na jakých stojí základech, ale budiž).
A tak jako každý autor má právo zvolit způsob vyjadřování (pokud neodporuje dobrým mravům a neporušuje zákony), tak má čtenář právo zaujmout k čtenému textu stanovisko (za stejných podmínek - viz předchozí závorka) a vyjádřit se, a to i v případě, že nikdo nikoho nenutí nic číst.
Nevidím žádný důvod, proč by nemohla probíhat normální diskuse nad (tedy spíše pod) nějakým dílem. Ona totiž ta neschopnost diskuse může působit nikoli tak, že je autorovi kritika jedno, ale že z nějakého důvodu diskuse není schopen nebo není ochoten na ni přistoupit. I na to má právo. Jde ovšem o způsob, jakým to dá najevo. Neboť ať chceš nebo ne, pohrdavý tón autorův v civilním projevu nesvědčí o nekonvenčnosti, ale jen a jen o tom, o čem svědčí.
A vždy, když člověk zveřejní svou práci (byť by byla výsledkem činnosti ze záliby), počítá s tím (nebo by měl s tím počítat), že "publikum" složené z různých lidí může mít různé názory. Uzavřít se do pózy nekonvenčnosti, jistě, proč ne, je to každého věc, jaký zaujme postoj.
Přijmout kritiku nemusí vždy znamenat bezvýhradní souhlas s ní. Kritika může být ale východiskem pro diskusi, příležitost pro obhájení díla, příležitost obhájit si své, a to věcnými argumenty.
A že toto Homérovo dílo přesně zapadá do jeho tvorby. Ano, to ano. A to je odpověď na otázku, proč je zařazeno do kategorie básně/pro děti?
A ještě něco: Píšeš, že je autorovým cílem nás pobouřit. Ale popravdě řečeno, to co pociťuji, není pobouření.

"Ne co dělá básník v životě, ale co dělá se životem, budiž vaší starostí." - František Halas.

1kor13: Obávám se, že nemáš pravdu. Rozhodně mu to není jedno. To dokazuje svými odpověďmi na komentáře.
Má-li jeho tvorba šokovat, nic proti. On pak samozřejmě musí počítat s odpovídajícími reakcemi. Kritice se nevyhne.

tvojegps: jayjay: Eliška Vobrubová: Drahý psanci. Je jedna veľmi dôležitá vec, ktorú si je pri hodnotení diela treba uvedomiť. Kto je autor diela? Ako zapadá dielo do jeho tvorby a štýlu? Homér je nekonvenčný. Jeho tvorba je často zameraná na to, aby čitateľa šokovala, robí si srandu z tradičných foriem, ignoruje písané aj nepísané pravidlá, ktorými sa riadia iný autori. V podstate mu je úplne jedno, že sa vám jeho tvorba nepáči, naopak je jeho cieľom vás pobúriť. ( veď nakoniec aj v profile má napísané "Kritika: Je mi to jedno..."

Takže čo od neho vlastne chcete? Toto je Homér, ber alebo nechaj tak. Nič iné aj tak nedostaneš. Toto dielo presne zapadá do celej jeho tvorby. HOWK.

Neviem, či si to uvedomuješ, ale toto je tvoje dielo s číslom 1000. Myslím, že k dôstojnému číslu je to aj dôstojné dielo, ktoré v čitateľovi prebúdza predstavivosť a možno aj spomienky, lebo podobné príbehy sú až príliš často súčasťou života.

Tohle mě baví..

Eliška Vobrubová: Dej mi pokoj.