rozsekáváš mě koncem ---- poslední dvě sloky jsou skvělý !

No jo, ale co to vlastně je ten rozpad rozkladu? Jak se vlastně rozpadne něco, co se už rozkládá? (asi bych si to musel znovu přečíst)

puero: Odpovědí na poslední otázku je název tohoto díla. Nevim co mi tu papouch Ara píše o nějakejch revolucích.

ARA: To je spíš shrnutí než soud. Váhat, jestli udělit komentář nebo ne, jen na základě toho, že autor se už před tím neosvědčil, byť dílo by na komentář bylo, je tak trochu předpojaté. (to je spíš narážka na tvojegps). Komentátor nezanechává komentář jen autorovi. Já si čtu komentáře taky. Vlastně jsem byl ochuzen o reakci, kterou u homérových děl celkem automaticky očekávám.

puero: Nedokážu poznat, jestli v tobě dílo vyvolalo emoci a jakou. Já jsem si všiml, že komentář emoci vyvolal. Soudě podle nevolnosti, jež Homéra postihla. Neboť i kdyby se jednalo o silnou odezvu v systému vegetativním, dá se předpokládat prvotní příčina v emoční sféře. A ať čtu jak čtu, v komentářích jsem žádný soud týkající se umělecké hodnoty nenašel.

No, zdá se, že dílo opět vyvolalo emoci. Takže pokud bylo nahlíženo nezaujatě, tak je to podle Kantovy estetické teorie dílo umělecké.

Podle Kanta může být umění krásné (Mona Lisa) i škaredé (výstavy Damiena Hirsta). Tak proč dokolečka odsuzovat Homéra jako neumělce?


No a abych odpověděl na otázku z konce toho uměleckého ,, skvostu", tak kdyby se všichni začali chovat přirozeně, do dvou hodin by přestal svět existovat.

tvojegps: Hm, ale prudit do mě tě baví. Nemůžeš mě přijít rovnou zastřelit? Beztak nemáš pistoli.

tvojegps: Také jsem váhal.

Chtel jsem napsat komentar... ale pak sem si precet kdo je autor a nehodlam tim ztracet cas.

ARA: Je mi zle z tvýho komentáře.

Opravdu, některé obraty jsou originální, řekl bych až podmanivé.

Škoda, že to konční tím nihilistickým soudem lidu. Tím mělkým a nepravdivým hodnocením. Paušálním hodnocením. Kdo má to hovno na jazyku? Například většina autorů na těchto stránkách rozhodně ne.

Má to takový revoluční tón. Někteří revolucionáři byli tak zapálení, že z nich po čase šel strach.I pro ty jejich generální soudy. A dnes už je známo, že někteří z nich trpěli nevědomě pocitem křivdy a ponížení. Ublíženci, kteří se potřebovali zvednout, ale jejich stíny na duši pak srazily jiné. Protože sami byli slabochy, kteří vyrostly ve strašné obry. Život prostě není smutný. Některé životy ano. Některé tisíckrát ano! A jiné zas tísíckrát a sladce ne! Ale není opovrženíhodné být ublíženým a třeba se tak i cítit i projevovat, protože některá ublížení jsou i fatální. Větší zlo je ubližovat. Někdy je to ale velmi úzce spojeno. Často.

Moc Vám všem děkuji!

znouze je megahustá, škoda že už dlouho nic nevydala.

přemejšlela jsem, jestli jít na znouzectnost, nešla. mě to prostě baví číst ! vždycky si tam najdu ! Divím se, kolik věcí dokážeš vidět a jsem za to strašně ráda.

taky te stvou ty prakticky reci, mne jo, nekdy je taky reknu a to me stve jeste vic..asi zacnu sbirat tvy basne,ublizence..

přirozeně? to bychom se museli vrátit do raného dětství...každopádně zaujalo...olíz mžurku, pulčí ocásky, nota temnota, je tam toho dost...jo, origální

Mě dostalo už jen to ' Míšo ty nejseš blíženec, ale ublíženec. '

:)

Učili nás neočekávat nic,
přesto doufáme

Co by se asi tak stalo, kdyby se všichni najednou začali chovat přirozeně?

,) Homére !

"Učili nás neočekávat nic,
přesto doufáme"

...jop...

nerozumim a nechápu...ale je to fajn...