Ženy krotí muže vole,
a jiné verše mě utvrzují v tom , že ty nevíš co s vlastním životem, vůbec nevíš, jak s ním naložit...máš v tom zmatek a hledáš sám sebe a ostatní...sice velmi po svém..velmi osobitě .., ale zlé srdce nemáš, to ať mi nikdo netvrdí, nebo mu dám podpadkem ...jenom se u toho nakládáním s vlastním životem nezamotej do nakládání zbytečného života...život se dá prožít i smysluplněji ..tak a teď jsem se do toho zase zamotala..už jdu zase o dům dál :))

no jestli ujídaj hrách, tak se není čemu divit.
:-))

nemohu znát druhého,
když nevím nic o sobě
....

hmm...

Vůbec nevím co se mi na ni líbí ...ale líbí se mi..asi , že je tak praštěná :))

Ty si fakt případ. Ta báseň je tak dobrá, že ani nevim proč.

Yana: taron: štiler: Mlčenlivý: Moc Vám všem děkuji Vám za komentáře.

1. Jsem rad, ze te tu zase vidim
2. Neco trochu jineho ale velmi krasneho

Jednu krásnou zemi znám, aneb jak se žije na západě. Já znam spíš Folmavu a to je hooodně podobný. Je to skoro smutný. Jednou mi moje kamarádka vyprávěla jak se vracela z cest a při přeletu nad český území dojetim plakala. No, když přejíždim hranice taky bych skoro plakala bejt slabší nátura.

Ztratili kontakt s půdou - tak tomu jsem asi porozuměla nejvíc :)))

jó, ta příroda... zachovalý skanzen devadesátých let s dnešními reáliemi aneb kde domov můj, he

tam dole v řasách,
které ještě nikdo nepopsal

být hluboko v řasách - očích nějaké dívky..hm...tak to by bylo odlehčené a zároveň hlubokomyslné...
Báseň je pěkná...líbí :)

takové odlehčené a přesto tak hlubokomyslné ;)... nádhera

Joo Homére..pěkný...rozvrácený.seš v mých očích trochu rebel a připomínáš mi prokletý básníky:-.)))

Vidim ze nejsem sam kdo si s sebou taha bremeno minulosti..

"...only just another brick in the wall...", že? To je to o čem teď hodně píšu. Rozhodnutí nad základní otázkou básně je na tobě...

Víš, to je ten přístup. Zablokovat se ve vlastním pojetí toho, co to je život a pak na to aplikovat všechno kolem. Ovčáky, heráky,... to pak vede k nehodné životosprávě a ani se neotočíš a stojíš na okraji propasti a úřednice ze spořitelny ti leptá fungl nové boty kyselinou sírovou. Opatři si zbraň. Se zbraní je život jednodušší. Na konci dlouhé hlavně jsou všechna rozhodnutí a postoje mnohem flexibilnější.

Ta věčná rozervanost člověka. Kdybysme vždycky věděli že to, co a jak děláme, je to správný. No vždycky jsou nejmíň dvě možnosti a zvenku se to zdá pokaždý jednodušší. Vždycky vidíme co je správný pro ty okolo, ale nevíme co je správný pro nás samotný. Líbí se mi to mam ráda životní dilema. Je lepší si zpívat ovčáci, čtveráci. Pěkný dílko.

Byla jsem tu , ale zdržím se komentu...něco se mi tam nelíbí, ale budu mlčet :))

Mlčenlivý: Je to fakt ironie. To bych musela já mít vlčí mlhu. Bože(-:

Neprotivíš se mi, ale teď mě asi nechápeš. Nebo že bych to já chápala špatně.