Závidím Ti ty procházky krásami liduprosté přírody...
nechápu, jak můžeš propadat v takovou chvíli depkoidním pocitům... a vytvářet tak hororově vybarvené obrázky...

Bezva... líbí se mi :-)
PS: jsem vyvrhel... nesnáším cyklisty... ;-)

Dobře ubrečená anotace rovná se spousta komentářů. Díky moc za podporu, občas to na člověka padne no. Já vám taky nepřeju k psančím narozkám, jen to bylo prostě moc kulatý. Nevim, jestli každýmu odepisovat zvlášť, na to teď zrovna nemám čas, ten budu mít až v zimě asi. I když věcí, na které bych měl reagovat je v komentech hodně. Holt zkusim ještě deset let. Ba ne, nevim, prostě to nechám plynout spolu s životem. Ještě jednou díky a klobouček.

My nechcem Homérovu smrt na zdejší scéně!((

Jo, změna je život a 10 let je dlouhá doba (to musim taky vědět ;). Pokud to tu fakt zabalíš, tak zdar pardále.

Homére kdo už zná dokonale bolest je mistr.Nuže mistře nyní máš spoustu žáků,a tvým ůkolem je ukázat jim krásu a radost.Sobě dej lásku a klidně odejdi a nevracej se dřív,dokud nevyhraješ,kdo hodně ztratil má v duši hodně místa na dary života.Tak utíkej a žij a střízlivě naplň cos vyprázdnil.

Jedna z Tvých (pro mě) nejlepších básní, jen ten přisprostlej závěr sis moh odpustit :-D I když to bys nebyl Ty a pozbylo by to trochu pointy, no :-) Já vim. A všechno nejlepší! ;-)

Každý človek svoj život rieši.
Teší sa z neho,aj ho hreší.

DDD: Jo taky doufám že Homér neodejde a k té tvé demisi, změna je život přece, dodnes stojím před různými rozhodnutími, mám to tak ráda a vždycky je něco dál...

Když už to teda musí bejt, hlavně žádnou demonstrativní sebevraždu. To bys mě hrozně zklamal. Btw - můžem si podat ruce. Já včera podal demisi v kapele. Po patnácti letech. Nejlepší je, že mám kluky rád a abych nebyl podrazák, budu s nima hrát až do 5.4. 2019. To je poslední datum, co mám v kalendáři.
Líbilo se mi to.

Páni, 10 let, to je kus života! Je škoda nevidět v tom smysl. A mezi náma, už se někdy stalo, že vydavatel někoho oslovil na amatérským serveru a vydal mu - ještě navíc - básně? To mi zní jako utopie, ale třeba se pletu.
Báseň se mi líbí, od hříčky kolík/kolik až po působivej závěr. Hádka o logru v houbičce je prima, to zní jako ze života.

Libí

je skvělá.. od začátku do konce

Kolik nebo kolík, miluju tvoje vyjadřování, tvůj pohled na tenhle svět, potácíš se mezi láskou a depkou, mezi žitím a hnitím , spousta věcí tě užírá ale víc naplňuje. Jsi plný života, tak současný, tak zmítající se v téhle době. Nikdo neumí vyjádřit současnost tak jako ty, někdo by napsal existencionální krize, ne, tohle je únik, boj, ty to tak nemáš, nechceš jen je to všude a ty kolem sebe umíš sakra koukat, miluju tvojí poezii i s tou tíhou která se z ní valí, jo tebe já teď klidně přirovnam k tomu co vnímám když zpívá Roger Waters

kolík je dneska tematický, ať se picnu

Druhá sloka a poslední řádek - skvělý

Každej, kdo to přečetl je frajer, kdo dal koment je bůh víc než vesmír. A koho to bavilo? Klobouček.

uff

.... rozumím.... / jestli to není moc troufalý výrok

Myšlenky
pochytat
poskládat
a pak proplakat
den
týden
život...

Homér: Volejbal. Kluk proletěl pod sítí a podrazil mi nohy, když jsem doskakoval. Kotník na kaši a po týdnu to bolí úplně stejně, možná i víc. Ale aspoň jsem se naučil píchat si heparin do břicha. Jo, ty restaurace. Někdy je holt těžký trefit se do představ. Extra když ten druhej žádnou nemá...