Když je první, myslím jsou i další...a je jedno zda je někdo tlustý, starý, prostě to tak je, jde o to jak se nevěrník cítí a co mu to přináší, nebo bere

Tohle zavání incelem ...

Nevím co je lepší, dílko nebo od puera rozbor. A jestli ti to pomůže, považuji tě za muže, co je na cestě a věřím, že své démony přemůže. A blahopřeji dodatečně k maturitě.

Rodiče ti přiděluje náhoda. Potřebuješ konkrétní chromozomy a bez nich to nejde. Teď, když máš svoje vlastní chromozomy, plný medicimbal chromozomů, můžeš se náhodě pomstít a s nikým se o ně nedělit. Ale myslím, že autorská práva se na chromozomy nevztahují, takže tak.

Ten začátek se mi líbí. Nikdo si do bot nedává kamínky schválně a přece tam čas od času jsou. Je to jedna z těch záhad tohoto vesmíru. Vědci si nad tím lámou mozky, ale řešení je v nedohlednu. Nicméně to dodává téhle básničce příjemnou poetičnost. A nejen ty kamínky.

Chytře jsi nahlídnul - ne! Podhlédnul ( to je lepší) tu faleš šťastného života bulvárem zprofanovaných celebrit. Strkají si fotky na čelní stránky schválně, aby nás šťastně ženaté ubožáky, co každý den svádějí boj s kaloriemi, aby nezpupkovatěli, naštvali! Aby žili zdravě tak si koupí elektrokolo, protože by nezvládli jezdit na normálním kole bez elektromotorku, kouří elektronické cigarety a myslí si, jak pomáhají svým plícím, nechávají hořet své elektroauta na dálnici a hřeje je u srdce, že pomohli planetě k čerstvějšímu vzduchu, pak se vrhnou na svoje předražené a přemodernizované chalupy v Krkonoších s wifinou, trampolínou a falešným krbem, aby v lese do košíku natrhali všechny houby, co v lese najdou a pak z nich drtivou většinu stejně vyhodí, protože si nejsou jistí, jestli jsou jedlé. Ale houby nejsou to hlavní. Hlavní jsou dobré fotky na facebook. Úsměv od ucha k uchu.

Juchů.

Syrové, ostré, prostě síla....

Psavec: Leslie: LadyLoba: Kleriska.KX: Díky moc, zaplavali jsme si dobře, atd.

človiček: Ano, ano, za chvíli se mé srdce otevře všem lidem dobré vůle. Prosím tě, tím zajímavým hajzlem myslíš záchod, nebo hajzla člověka?

Člověk je bytost z lidí, dceru nevyjímaje. Mít rád dceru je začátek cesty k bytosti, k člověku. Časem nebudeš nikoho vyčleňovat. Všichni prdí a i hajzl je fakt zajímavej.

Hezky jsi to napsal, jen ten lov už je mimo.

Divokým dětem přisypeme cukr :D :D To je teda pěkně podlý!

Báseň za mě naprostá dokonalost. To trojverší na konci by chtělo někam vytesat. Nebo vytetovat.

Užívej, teď si pro dcerku za Boha :)

To je moc krásný. Fakt.

mi ses líbil, když jsi to chrlil na jednu hromadu a mohla jsem si vybrat a nebo taky nic

Homér : Michale, asi tak - jsi divoký les, který si nenechá diktovat, kam má větvit. Tahle věta nese hodně svobody a sebevědomí. Přirozený růst, žádné omezování, jen být tím, čím jsi určen být. Je to tak ? Hezý den !

Hanulka: Díky moc za čtení a koment, odpovím ti jen jedním svým starším dílkem.

jsem přírodní rezervace
růst si jak chci
to je moje práce

Yana: Já ji řekl, že bych byl nejradši na Jizeře, i když tam jsem byl nedávno, nebo na Orlíku, jenže lidi se prostě v červenci a v srpnu zblázní, kvůli našemu nepružnému školskému systému. Tak zas poletím někam do či. Sorry, je to jen odplivnutí cestou vlakem. Díky za čtení a komentík.

Leslie: A jaký význam? Unylý je nemastný, neslaný, ne? Tohle je příšerný dílo, hlavně ten konec, měl bych to smazat, nebo kekebrekemu praskne žilka, co mu z posledních sil vyživuje srdce. Bohužel už jsem to napsal a dal to sem, tak to nechám jak to je.

A mě tohle prostě baví, je to tok myšlenek, syrových, možná je tam ironie, výsměch, je tam to co si někdo třeba bojí i pomyslet a přitom je tam pravda, možná i černý humor a v některých částech textu se i nacházím, tak to mám já a tohle prostě je surrealismus, tak to vnímám já a ta drsnost se mi líbí

Nedávno jsem s hrůzou zjistila, že jsem celý život slovu unylý přikládala špatný význam. Hrozně by mě zajímalo, jestli jsem jediná a jaký význam to má mít tady. :-) Seděly by oba, každý trochu jinak.

Jinak tomu vlastně dost rozumím. Závěr docela brutus, ale pocity chápu. Úplně nejvíc mě oslovila třetí strofa, která je psaná trochu jinak, než ty ostatní...

Rozhodně mi to celý stálo už aspoň za čtyři čtení.

Homér : tohle není jen výlev, je to forma výpovědi. Je cítit, že slova tady nejsou vybírána pro krásu, ale pro pravdivost. A někdy je pravda ošklivá, bolavá, nesnadná. Ale pořád je to pravda. Hluboké pocity ztráty smyslu, frustrace nebo vzdoru — někdy i recese a ironie. Je mi líto, tak to na mne působí.