Psavec: Medové produkty jsou lahodné a zdravé.

Med mám rád a poctivou medovinu také.

Psavec: Tak to věřím. :o)) Já jedno „otevřel“, když jsem bral dříví do kamen za chalupou, kde bylo vzadu důmyslně ukryto. Velmi vzrušující. :o))

Jednou jsem šlápl do vosího hnízda, to byl zážitek.

Psavec: Ano, takhle jsem ho jinde popsal přesně. Byl neskutečný. Díky.

Děda byl správný čípek.

Psavec: Dokud mozek funguje, tak hurá!

Psavec: To mě těší.

Dobře se čte.

Hezké vzpomínání.

Yana: :o)) Díky moc. To mě moc těší a smích je jen tou pověstnou třešničkou na dortu. No a to ještě nevíš o Ferdovi s Pytlíkem. Ty jsem radši vůbec nezmiňoval...to jsou fakt strašný dobytci! :o)))

Pobavilo:-) a kovaříci to už jsem se fakt smála nahlas

Psavec: Nejsem na to pyšnej, ale mně už taky. :o))

Taky mi chutná.

Yana: Ano, díky naší generaci má spousta z nás ve vzpomínkách nějakého Fiedlera, či Kláru. To je dobře. Na to také ve svých povídáních dost bezostyšně sázím. Děkuji za tvé povídání.

Psavec: Díky. :-)

Povedený kousek.

Taky jsme v bytovce v dětství měli Fiedlerovi zdaleka ne tak inspirativní a chytré:-) možná proto mi matika nejde, mávající pan Fiedler je zas dost úsměvný, ten můj byl tupej tlusťoch. Tak jasný určitě nebyl že západu;-). Připomnělo mi to jak jsme v 68 šly s maminkou přes Rosseveltův most, jely tam tanky, ničily obrubníky a já se naivně ptala to jsou hodný nebo zlý vojáci, maminka stiskla mojí ruku trochu víc a táhla mě pryč ten den jsem ztratila panenku, nebyl čas ji hlídat. Kláru mám v dětství taky jmenovala se Pepina a byla opravdu postižená a já se jí bála. Promiň za komentář kde píšu o sobě, ale když můj tatínek taky ořezával tužky nožem a jaký měly špičky. Takže to shrnu, děkuji za výlety do tvého dětství a i dál, je to čtivé a moc se mi to líbí a také to burcuje mojí představivost, vidím ty cesty, ty lidi, stavení i malýho bystrýho kluka, fakt pěkné příběhy

Yana: Děkuju. Sbíral jsem tyhle vzpomínky dlouho. Škoda, mi je dědeček už nemohl upřesnit. Právě k vůli němu jsem to začal psát.

Víš co se mi na tvých povídkách nejvíc líbí, je to život jedné rodiny, něco ti vyprávěli, něco už si prožil i ty a dohromady je to takové čisté a čtivé