Pěkná veršovaná úvaha.

Celkem vydařená.

To jsme na tom stejně. Mě taky tělo stárne a duše mládne. Není potřeba pochopit. Mysl je tady od toho, aby nám v tom dělala bordel. Lepší je zastavit se u studánky a naslouchat své duši a bytostem, které za námi příjdou. A pak si nabrat vodu ze studánky a nepít tu kohoutkovou, která tělu neprospívá, jak nám našeptává naše duše. Jsem naladěna na podobnou notu.

Je to spíš smutný. Ale docela vychytaně vyjádřené. A je tam spousta čárek ve větách, kam nepatří.

V našem věku mýváme tendenci kostnatit v projevu. Tvůj imaginární náboj ti dává právo upravit si věk směrem dolu a to bez obav z nezralosti. Jsi tkadlec slovní pavučiny. Mouchám vstup na vlastní nebezpečí. Ty v tom chodit umíš.

Chytlo za srdce, nádherné, hluboké...

Tohle snad patří do prózy.

Vážně velká moudra nádherně vyjádřená...

Struna strunu rozezvučí, rezonuji s tvým podáním.