Rozhodně hned na úvod patří: "štědrosti svátky, Vánoce." a to nejen kvůli rytmu, ale ono je to, vzhledem k pokračování, pak už stejně jedno.

Matka, matka! A co šroub?
Ten se v mysl vrtá hloub!

A pořád čeká na amnestii. Sundejme ho z kříže. Přestaňme z něho dělat věšák na hříchy a každý si naložme na sebe to své. To by bylo ohnutých lidí. A Ježíš by Nás mohl učit trpělivost v kurzech osobního rozvoje. Lidé by začali věřit - časem i jeden druhému.

Je to bolavé čtení, ale pro někoho je to realita.

Miňko: Inspirace životem je asi ta nejsilnější inspirace, kterou znám.

slavek: Děkuju za přečtení. Inspirovala jsem se životem, ale ne svým.

človiček: Pravdu máš - člověku nejvíc vadí, co sám dělá.

Smuténka.

V žádném případě můj případ, ale poznal jsem na vlastní kůži. Smutné, nikoli výjimečné...

Rodinné vztahy někdy bývají šílené. Snad to není tak úplně tvůj případ...

Sokyně nebývají často rozdílné
To co jsem neměl na svém
otci rád , stalo se mým dědictvím.

človiček: Děkuju za veršovaný komentář.

Psavec: Proto se těším na Vánoce - kvůli pohádkám.

slavek: Jsem ráda, pokud mých pár rýmů povzbudí.

Díky za optimismus - je ho třeba.

Kdo ztratí víru, nežije.

Kdo nezasadí nevěří v budoucnost. Myšlenka musí jít před tělem, vůle ji následuje po boku a touha se cpe do chomoutu, když bytosti zapadnou.

Psavec: Ano, každý by měl takovou sousedku mít, aby si vážil dobrých přátel.

Známe takové sousedky.

slavek: Děkuju za přivítání do Vašeho společenství.