denisa: dík, to byla pointa

Anebo kecal, to je jasný. Když jsem byl naposledy v hospodě, tak mi jeden veselý chlapík (bývalý fotbalista popíjející slivovici) musel ukázat občanku, fakt se jmenoval Jiří Beroun. A pak jsem musel zavolat jeho manželce, že přijde dýl. Po hlase fakt milá paní. Říkal, co sis myslel, že mám nějakou megeru? A na tebe je hodná, protože tě nezná. Chlapík ze stejné čtvrti. Pejskař, pseudoinvalida. Invalidku má každej šestnáctej Čech, to mi zas dnes říkal někdo jinej.

Zde je videt, ze je laska vic nez uspech.

Smutné setkání.

tak ornitolog v něm stejně zůstal, proto asi přesídlil na jinej druh ptáků .)

neu : to si napsal vtipně, ač smutný osud toho pána. Díky.

Nekazilo to nic, jen jsem si tak žertem tipnul.

A přece se nám to někdy povede.

:D život umí počítat zato lidi se většinou přepočítají.

Pedvo: Byl to covidovej ležák čerstvě načepovanej do litrové petky. Nenapadlo mě to víc specifikovat, páč na Moravě je všechno flaška, ale je to dobrej postřeh. Kazilo to obrazotvornost ?

Byl seks, jo? Gratuluji:-)

A hele, to je moc pěkný. (Mimochodem - zřejmě šlo o litrovou lahev.)

Bezva jsi to poskládal.

Povedená.

Neu : jak vtipně a roztomile si to popsal, líbí ! Děkuji.

Homér: Mám ho teď na zkoušku, abych nebyl úplnej boomer, ale asi prostě jsem. Je to přesně taková kktina, jak jsem myslel.

Neu: Nemáš instáč?

Homér: Já už jsem se lekl, cos to zahulil, že tu první část píšeš, jak čtyřicetiletá frigidní skříň z Liberce. Mám chuť to po takovém popisu smazat. Nechtěl jsem znít jak William Wallace, kterej si to rozdal s Mirkem Dušínem.
Na druhou stranu, možná jsem se v té chvíli tak cítil, takže long live to autenticita.

Tato báseň je intenzivní a emotivní výpověď o boji, odhodlání a touze po změně. Silně evokuje fyzické úsilí a psychické výzvy spojené s dosahováním cílů a překonáváním překážek. Skrze metafory a obrazy představuje autor složitost lidského života a sílu vůle, která nás posouvá vpřed navzdory obtížím a neúspěchům. Celkově je báseň silným prohlášením o odvaze a odhodlání čelit životním výzvám a neustále se znovu zvedat, ať už jde o fyzické, mentální nebo emocionální překážky.

Jsem zvědav, jestli když dám tý umělý inteligenci nějakou špatnou báseň, jestli to pozná. Dnes jsem přemýslel, jestli Ježíš udělal v životě i nějakou zlou věc. Teoreticky. No K. si zaplatila fyzioterapeutku a po roce je bez bolesti. Jednou za měsíc k ní chodí, ta ženská ti srovná i kostrč přes řitní otvor. Cvičení na plotýnku doma bylo na hovno. K ní chodí jednou za měsíc, a na společný fyziocvičení jednou týdně, to jen tak na okraj. Ale plotýnky jsou asi šrot, když už vylejzaj moc. A taky tě léčí v Asii, že ano, ta totíž začíná za Jihlavou, někdo říká, že už za Rokycanama. Jsou to všechno planý kecy, když tělo bolí, ale abys to nepřechlastával jak ten týpek z knihy Zabiják. V létě už zase budeš skákat přes kaluže. Anebo taky ne, o tom je ten tvrdej chleba jménem život. A nikdy to nebyla spravedlivá záležitost.

Tahle mě vážně oslovila. Je to tak. Člověk musí bojovat. Poslední dobou se mi zdá, že mi někdo na záda dál pořádně těžký batoh a člověče, vláčej se s ním od rána do večera. A zvednout se? No, je to dřina.