A při příštím setkání to budou nemoci, choroby, bebínka, léky a pořád dokola...

Po přečtení jsem si říkala, kolik ti je let.
Píšeš "kdysi", to je jako bys byl kmet.
A ty seš přitom mládě, jura jakbysmet.
Jinak díky za náhled do mužskýho světa :o)

„dneska jsme oba stejný dřeva/jen s novými letokruhy“ je super.

:D :D krásně vyjádřeny krásy světa, jen kdyby ta civilizace tolik nelezla na nervy :D

Jen povzdech z nesplněneho ,a tolik nadějného přání ..

slavek: to sice nechápu, ale díky za přečtení

Jj. Shrnul bych to Švejkovým "Člověk si myslí, že je gigant, ale je hovno kamaráde."

Také se mi stýská po cestování,... bože kdy to skončí

Moc se mi líbí závěrečné gradace tvých děl. Toto není výjimkou.

Vždy jde o zadek, nejdřív měníš polohy a nakonec změníš postoje.Srdce zůstávají pořád stejná jak ty na zdech tak ty v hrudi ,jen lidé často dořešily etapu vzájemného ovládání a nejlépe jako přátelé mohou se vyprovodit na rozcestí.

Neu: Super, je to tak :D

Bezva.

Mě se to líbí :-)

Tohle se mi líbí.

Ayla: Děkuju, je mi ctí :-)

Je to tak přesně reálně konkrétně poetické. Dobré dílo. Líbí se mi tvůj styl.

:D
pokud ta webová holka není chlap...

:-):-):-)

Pěkně posané kontrasty - není ticho, jako ticho...

Právě zachycený okamžik, kdyby tak neřvali.