U nás na dveřích obchodu visí parte.
Prý se pohádal se sousedem.
A pak ho trefil šlak...

none: Děkuji za pozornost a komentář.Naučit se milovat bez zmocňování je hloupé a těžké, zároveň však je to všeobjímající a osvobozující od lpění a sobeckosti.Jste Krásné tak jako kapky deště a nemá smysl chytat to do dlaní a svírat.

Taky se ráda dívám na hezké ženy a klidně složím poklonu. Proč ne.
Každý máme tu svou chvilku štěstí, než odejde_m. :)

Mlčeti Zlato: Ženy jsou hodny naší pozornosti,jsem lovec intelektu ,samozřejmě ,oči okno do duše a na dveře je taky třeba brát zřetel.Diky za odezvu.

...že se jim budu dívat do očí, to je jen závazek, který se mi nikdy nepodařilo dodržet.

Cecidit angelus: Děkuji květino.Trápení je zvláštní komnatou šaolinu. Taky to bolí ,ale pokud to člověk přijme jako nauku vnitřní rovnováhy nebo jako nalézání hodnot,pak to bolí celkem snesitelně.

I když bolestné, přesto krásně a nevšedně napsané.

Děkuji za postoj.Ano skrývá se v nás lidech ledacos a je třeba si to připustit,vždy se to dá potom zkultivovat.

Koketka na mě velice zapůsobila,musela jsem si ji přečíst několikrát.Trošku perverzní a přitom tak skutečná.

uhm :-)

AndersA: Jsem lovec intelektu bez nároků na kořist.Ženy jsou krásné bytosti.Není zbabělé kochat se jimi ,toužit po nich a přitom je nesvazovat .Je fajn obdivovat je bez vlastnických manýrů.Motýlům netrhat křídla.Díky za kladný postoj.

Krásná, je krásný když někdo dokáže takhle vnímat ženu.

Dost dobrá. Zaujalo - "svým teplým klínem prostře stůl....". Je v tom snad všechno, samota, pohrdání, hrdost a zároveň ponížení oné hostilky. Mám z ní dost zvláštní pocit.

To je tak neco nádherného. Dekuji za Tvá slova, clovicku.

Nj, každý to máme nějak. Raději soucit, než odsouzení...

Suprový. Něžné, vtipné, nadhledové...

Nádherně vyjádřené, obnažující vyznání, obdivuji.
Každá květina je svým způsobem zrádná, stejně jako ten květináč může chránit i příliš držet či dusit... Holt každá kytička si žádá svůj květináček, co jí sedne a naopak... :)

líbí se mi☺

Gaia77: Ahoj.původně se jmenovala Celestinské proroctví.Proto je ti to blízké. Dodnes se orientuji podle energie kterou vnímám kolem sebe.Myslím ,že je to dobrý kompas,jen jako hrdina románu občas propadám skepsi a beznaději,kompas se my pak směje,protože vysvětlení se skrývá obvykle za rohem a zbývá poslední krok.

Clovicku, tak tahle Tvá první... strasne moc mi neco říká...jako kdybys psal o mne.