Když to tak čtu, tak úplně vidím ty naše puberťáky, někdy právě tak vzteklé..
No a to ani já potom nejsem zrovna v rovnováze...:))
Takže chápu:)

Yana: Jj, psala jsem ji v amoku, tak má ten správný nádech :D
Díky za komentář :)

vanovaso: Je to tak osvobozující... :D
Díky za komentář :)

Zamila: To víš, když se potřebuješ ´vyventilovat´, neboli vybouřit z na..ání, tak na formu moc nehledíš :D
Díky za komentář :)

korálek: Díky :)

Amelie M.: Náhodou, já žehlím ráda. Teda až na košile. Ale tys měla asi na mysli jiné žehlení... :D

jasně, je povrchní dělat ze sebe svatouška pořád, musíme umět zamávat vzteku v nás, ale ne ho v sobě dusit, vždyť není možně aby nás nic nerozčílilo, tohle je přesně taková ta jednoduchá, humorná forma básně a díky tomu naprosto vnímám ten vztek a i to jak odchází

někdy to potřebujeme... bouchnout a pak se zase vrátit k rovnováze...

Bezva myšlenka i vtip, jen ta forma to bohužel hodně odnáší, no ... Ale zábavné :-)

dobré mávání :-))

hehehe :D jen bacha, aby jsi pak nemusela dlouho žehlit!

Lenča: ještě máš šanciiiii!! :D

vanovaso: S trochou nadhledu je to možné :)
Díky za komentář :)

Psavec: Děkuji :)

Amelie M.: Díky moc :) .)

Yana: Jsem ráda, že je to tam cítit. Snažím se psát právě o tom, že každý prožitek, ať už příjemný či těžký, nás má poučit. Stačí to brát jako možnost k růstu, i když nás to v prvním momentu může hodně zranit a semlet. Všechno jsou to prostě výzvy. A tak to od určité doby beru, přijímám a řeším :)
A stejně jako není malých rolí, není malých zážitků :D

Amelie M.: No jo, to mě nenapadlo :( A stačilo přitom celkem málo... :)

je krásné jen být... jen si tak žít...

ta mi unikla :D japato?? :D ale když jsme u toho.. sis taky mohla dát větší práci a udělat z toho zvoneček!!!! :D náběh na něj tam je, vídě??

Tahle se moc povedla.