S posledním rčením naprosto souhlasím, ano je to tak !

Znát pocity orla v oblacích a býti pak i červem v tlejícím mase,to je prý postoj medicinmana.Prožít obojí vede k pokoře.Pokora je začátkem klidného dechu,jistého kroku a vlídného pohledu.

Miluji zvuky moře, šplouchání vln i velké vlny co obrovsky šumí. Líbí se mi to i celkově.

Hezký výkřik. Plný naléhání. Líbí se mi.

Může tam být plno různých významů, ale mně nejvíc evokuje takové to "nikdy se neptej, komu zvoní hrana...". A život stejně všechno válcuje, tak to asi je.

Vše bylo řečeno, za mě jen krátce, líbí se mi.

...a někde blízko, na malé pláži malé říčky, porostlé kopřivami, křupou ulity šneků pod podrážkami zaprášených polobotek. Je tma a život...

Jejda. Hřebíček na hlavičku. Vrcholky hor nahé a vyprahlé. Jak jen to dopadne.

ráda tě vidím, taron.. snad si od tebe zase něco přečtu.. :)

pokora? To je přece žasnout, například nad touto básní, ale hlavně v ní nehledat nic složitého

třetí je nej.

DDD: tak to mě těší, že se líbí.. :) a příště se zastavuj spíš nenuceně, míň to bolí :))) díky

Jééé, všechny jsou fakt krásný! A nezbývá, než souhlasit s anotací. Momentálně jsem taky (nuceně) zastavenej a uvažuju, že to tak nejspíš prostě mělo být :-)

Immotyob: ano, i to..

tahle báseň je pro mě zvláštní.. mám před očima stále obraz jedné nešťastné dívky, která mi byla inspirací.......

Anna Wolfgang Havranová: děkuju za názor :-)

Tahle je hezká - smutná, ale pravdivá - proč ty slova skapávají na podlahu? Nikdo je neposlouchal ... ?

Všechny se mi moc líbí, ale pro mě je nejhezčí ta druhá :)

Orionka: děkuju :)

hezký a hluboký

Hanulka: já děkuju :)