Já tomu pocitu dobře rozumím, a přenesl se na mě dokonale. Připomnělo mi to jednu mou dávnou báseň, sice vánoční místo jara, ale s podobným vyzněním. Vlastně je to velmi smutné, byť jaro krásné popsané. Ale to je možná právě ono, někdy je duševní bolest (třeba i potlačovaná) v kontrastu s něčím pěkným, co by v člověku MĚLO vyvolat pozitivní emoce, o to neodbytnější. Trochu působí jako počátek lehčí formy deprese (v případě, že by to byl stálý stav). Nemožnost prožívat pozitivní emoce. Je-li to ze života, přeji, ať je líp. To vypsání často pomůže…

Kouzlo krajiny dokáže chytit za srdce.

Hanulka: Děkuji. Děkuji za zastavení. Jaro je tu a s ním i naděje.

človiček: Děkuju! Příroda mě ještě pořád dovede, když ne nic, aspoň utěšit.

človiček: Takhle teď ne. Něco se ve mě porouchalo.

mannaz : hezká fotografie, dokáži se vžít do toho, jak píšeš. Včera jsem byla na Vyšehradu, a trochu podobně jsem na některé nahlížela, ač mne vždy to místo uchvátí. Měj se fajn a hezké jarní dny. Děkuji.

Snažím se to vysvětlit, rozluštit. Jen otrava člověka otráví, vypne. potenciál tam je obrovský, za mříže vklíněný. Radu dát, přírody se ptát.

Rok 2015? Ještě furt se umíš dívat?

Hezká.

Z kohotka polivčička
Takhle snění zpřetrhat.
Je však v dvoře majestátem
Milost se mu musi dát

Pěkné

Sair: Moc mě těší, že se ti moje dílko líbilo. O to víc mě mrzí, že nejsem sto pokračovat. Postihla mne doba, kdy nejsem schopná psát. Ono i "To jméno" mi trvalo dlouho. Píšu po nocích, a jak tak stárnu, na ty noční ubývá síla. Přesto bych Šedivoje ráda psala dál. Zde je o dvě kapitoly víc: https://u-mannaz.webnode.cz/povidka-marek-sedivoj/

Škoda ten roman o iskre som čìtal pred pár rokmi a fakt sa mi páčil má to hlavu aj pätu celkom svižný dej , aj keď to na chvíľočku začalo vyzerať že to bude len plagiat harryho pottera, potom sa to rozbehlo vlastným smerom a vzniklo z toho pùtavé ,prudko čítatelňé dielko ,ked som sem po dlhom case prisiel cakal som ze z pokracovania bude uz hotová sága ,bohužiaľ ostalo len pri prvej kapitole ,naozaj škoda ....

človiček: Díky za zastavení. Cesty do a z práce jsou jedny z mála mých - opravdu mých - okamžiků. Užívám si je a občas to něco přinese.

Mám to taky tak,že jde o cestu do práce,kdy lidé nic nevidí vypovídá o mnohém,kapičky ve vlasech versus zkřehlé traviny jsi jednotou,a to je hezké a poměrně vzácné.dík

Zdenek39: Jak pro koho...
Díky za zastavení!

To musel být doopravdy krásný den

PavelKastl: Kterou?

Konec tohoto příspěvku mi připomněl jednu písničku.

shane: Zajímavá představa :-D