Krásné... :-)

Krásné... :-) - a plné naděje. Díky :-)

Cítím smutek, když to čtu... stejný jsem cítila, když jsem se vrátila ze Švýcarska - a tak rychle přivyklá průzračně modrým řekám jsem najednou uviděla svoji milovanou Vltavu jinýma očima než dřív. Kažý pohled - na cokoliv - mě najednou bolel... Najednou jsem za vším viděla výčitku, jak by vše mohlo vypadat, kdyby... kdybychom nezapomínali na tuto lásku. Díky, Mannaz... :-)

Davidsoft: Takhle já prostě naši zemi vnímám. Jako domov. A v domove by mělo být bezpečno a svobodno pro naše počínání, byť pošetilé. Snažila jsem se ukázat naši zemi jako krásnou, láskyplnou a štědrou. To základní, co nám dává příroda, co je to nejdůležitější, protože bez toho jsme všichni nahraní.
Děkuju za zastavení i za názor. Cením si ho, donutil mě se zamyslet.

Od začátku mi ten popis připadal až důvěrně známý, byl jsem zvědavý, zda se dozvím konkrétní jméno pro ten nevyjádřený podmět... a poslední věta mě překvapila a udivila.

Pod pojmem "vlast" si představuji něco metafyzického, nedovedu si představit její personifikaci, takže mi ta poslední věta nesedí. Představuji si pod tím spíš jakousi touhu po možnosti chovat se tak, jak je v textu popsáno - běhat polní cestou a rozdávat dary kolemjdoucím beze strachu, že mě někdo znásilní či zabije, zaplatí si dobrého právníka a projde mu to bez trestu. O něčem takovém sním. :-)

Nikdy jsem se nikam stěhoval, možná proto tuto miniaturu nechápu správně. Vlasti či domova si budu moci začít vážit, teprve až je na nějakou dobu ztratím.

Miniatura je to ale velmi hezká, líbí se mi.

Jiří Turner: Dík za zastavení. I za úryvek. Karel Kryl byl ještě básníkem, co se bil a věděl za co.

Prach dní, hedvábně hebký,
skryl bílé lebky do závoje,
prach dní, skelety sťatých
s pohledy svatých od orloje,
prach dní v pokřiku dlasků
skryl stopy svazků polosmyté,
prach dní zahladil stezku
s kameny stesku po zemi té, po zemi té.
K.K.

...člověk ani nemusí být emigrant, aby se jako emigrant cítil...

Severak: :-)

tuhle Krásku také uznávám. Co já jsem po cestách za ní nachodil kilometrů...

Yana: Děkuju za zastavení. Taky nejsem příliš vlastenecká a mrzí mne to. Nemám na mysli fanatický nacionalizmus. Ale obyčejnou hrdost a lásku k svému domovu. Máš pravdu, že velký vliv má otevření se světu, jaksi se pak ty rozdíly stírají. Ale nechci, abychom přišli o svou jedinečnost.

jejej až mě zamrazilo při dočtení té poetické prózy, určitě ses dotkla velkého problému, dnes lidé, kteří jsou mí rodáci žijí po celém světě, uzavírají čím dál tím více svazky s cizinci, mají i dvě občanství, je běžné cestovat, oblíbit si jiné kraje jiné mravy, pak je jasné že ta naše malá vlast je jen místo kde jsme se narodili, já tedy jsem echt vlastenec ale nějak mě nenapadlo o tom s nikým mluvit, poptám se, zajímavé téma a opravdu je to škoda, hlavně pro nás samotné

Vilík: Díky moc!

Moc pěkný :-)

Megynka: Díky moc!

Megynka: Děkuju :-).

Velice křehká, něžná ... teplá ...

Opravdu moc krásně napsáno ...

Yana: Díky moc! Je jednodušší nechat poezii schovanou v próze (pro mne). Méně mě to svazuje a jsem méně nespokojená s výsledkem, než u básní, o které se pokouším :-).

je to neskutečně poetické a někdo by možná upravil formu a zařadil do básní, hezký je i ten obrázek, dokresluje atmosféru

Yasmin: Díky moc!