taron: Psané v dětských depresích... Děkuji za vyjádření...

smutná, tíživá...

Lizzzie: taron: Děkuji, děkuji ^^

Peio: Opovaž se! :D

mám postnout ten obrázek :P ..

zajímavý:)

hezký;)

No, občas mívám podobné stavy (ne s tím ničením), ale s tím zemědělstvím. Tedy, u mě jde víc o touhu po kontaktu s tím nejzákladnějším, s tím, čím lidstvo začínalo a bez čeho nemůže být. Kdyby zmizeli všichni manažeři, finanční poradci, spekulanti, politici, hlady nepomřem, kdyby ti, který makají, aby vypěstolali trochu zrní, tak zaručeně :-). Takže, pro běhání bosky jsem, pro ničení lidí ne. Oni jako skupina nejsou nic moc, ale jako jednotlici je většina fajn. Jinak text se mi líbí, zbytečně to nerozpitváváš a přitom to dává smysl :-).

Peio: Říkat to nemusíš,
chápu to,
zcela.
Bez tebe,
i když s tebou,
jsem...
... prostě celá.

Jediný přátelský vztah, který mě dělá nejšťastnější. Děkuji ti, děkuji ti ani nevíš, jak. Pro tebe, bych i z okna skočila.

Říkat ti to pořád
že přátelství vládne
jsem přece zlořád
mysl má už chladne ..

Vladan: To beru jako samozřejmost.

Třeba z té myšlenk někdy vyrosteš :-))

Takže pro nás ostatní je to zcela zbytečný výkřik?

Zorik: Ty, pro které je to určené, to pochopí. Promiňte.

Ok, jaká je tedy ta myšlenka?

Zorik: Nepopil jste moji myšlenku.

Praci na polích dělat můžeš, ale obávám se, že si to idealizuješ..;-)

A má duše v koutě tlíc - nevzbudí se už nikdy víc

nevermore

Připomíná mi to můj styl:)