Když si hvězdy češou vlasy,
"Ona" k tobě znovu spěchá,
ač vábena měsíčními hlasy,
zaprodat se nenechá!

...ano, byla by bláhovost lpět na jedné hvězdičce u básničky když je jich plné nebe...

Díky, azurové nebe! Já na té jedné nelpím!

To ujištění sice hřeje u srdce, ale jak mu mám věřit, když je takhle napsané? /mně místo mě/ I když zase jsi to poslala dvakrát! To svědší o velkém duševním bojo, když uvážíš, že se vzdáváš hvězd jejeich možná značným nerostným bohatstvím...

...vždyť na Měsíc koukám pořád :) , hodnocení za 99 hvězdiček, ta jedna se mě při čtení někam schovala... ale ona se ukáže...

Nevymněnila, neprodala, nepůjčila... :-)

Děkuji za milý komentář, Niky!
Jenže hvězdy jen chladně září, kdežto ta dívka hřeje jako sluníčko! Divíš se pak měsíci, že touží a mně, že to nechci / v té básni!/ vyměnit za studené světlo těch perel noční oblohy? Ty bys mne, být Tvůj, klidně vyměnila za takovéhle neóny? To bys mne tedy dost zklamala!;o(((

Měsíček by rád měl být,
že spolu s hvězdami může snít.
Vždyť na tom nebi není sám...
Sama nevím, co bych odpověděla
na otázku, co bych za ty hvězdy dala...

Hlava má v oblacích skryta
sní, ač kolem sjíždí blesky,
každou změnu slastně vítá,
někdy i smutek je hezký...

Ač v oblacích hlavu mám,
pevně stojím si na zemi,
mizivé své šance znám
získat si, co srdce cenní!

Ač v básni zdá se člověk nahý,
a deštěm touhy průsvitný,
přec v srdci skryt je člověk drahý,
verš naznačí jen tajné sny...

Tož fantazii zdar
a mně jen marná touha
po tom, co jsem znal,
a veršovánka pouhá...

Nejsem studna něhy,
marnost je můj pán,
všechny své příběhy
vymýšlím si sám!
Ač píši o máji,
v srdci mívám mráz,
to, co jiní znají,
o tom sním jen zas!

Déšť přeje těm, co po lásce touží,
ukryje slzy, jichž není prost
ten, kdo se marným smutkem souží,
u koho smutek je častý host...

Nu, mně by se též líbilo,
kdyby to zase nebylo
jen fantazie úlet letmý,
když se v srdci smutkem setmí...

Omyl, nejsem veršů pán,
to můzy velí prstům mým,
a když už nejsem milován,
alespoň v básni o tom sním...
;o)

A co Ti v tom, Niky, brání?

Krásný přelud, který zmizí...
I tak to lze nazvat, Lizzie!
;o)))

Žel, jen virtuální, v mé fantazii...

Opravdu. Nenapravitelný snílek, s hlavou v oblacích...