Takových básniček není nikdy dost;) jen tak dál...hladí po duši;)

Naplnění každý vítá,
zvláště, když s tím nepočítá,
ale tohle je jen sen,
co do veršů ukryl jsem...

Pravdu máš, sním každý den,
na kuráž žít další jen,
nečekám už zázrak žádný,
snažím se žít život řádný,
plašit každodenní nudu,
dokud tady ještě budu....
I když srdce tak tak bije,
silná je má fantazie,
ta mne drží nad vodou,
vlnky času jdou a jdou...
Mohl bych psát dlouho ještě,
chválit mokrou krásu deště
nebo bíle padlý sníh,
či snad něhu veršů Tvých?
Kdo chce, ten si všímá krásy,
kdo chce, každý plamen zhasí,
i žár Lásku, co se rodí,
a neví, že nejvíc škodí
sobě tímhle přístupem!
Sic by řekl: "Čert mne vem!"

To jsme si tak kdysi hráli
s někým, kdo dlí někde v dáli,
leč co bylo, to už není,
totam krásné harašení!

Ne každá touha dojde svého naplnění. Ale kdo ví...

Krásná romantika.

Díky! Jsem zvědav, čeho se dočkám, až se ve slovníku cizích slov dostaneš o pár stránek či liter dál...;o)))

famózní....

Jó, Bobika! A s pěknou čičinkou ( s pěknou čičinkou ) někde v čínské restauraci a pak ještě jinde...;o)))

Ano, znáš! Z literu! Vždyť to byl komentář k té Tvojí taky o psech!

parádní báseň...mám psy ráda...ale čičinky jsou čičinky;)

znám?? ;) výborná... psi.. jsou úžasný zvířata... a často by zasloužili, abychom se k nim chovali líp ;)

Nůši snů máš plnou,
o nich vyprávět umíš jemně,
někdy se sami pod víčka hrnou,
ač každý nese si své vlastní břímě...
Stříbrnou krajkou zdobíš své sny
a pod nimi srdce tvé naplno bije,
a gejzír lásky plní tvé dny,
vždyť jen s ní každý sen
i tak trochu žije....

Díky, díky, díky,
moje milá Niky,
slova Tvoje velmi těší
starce, co jen verši hřeší...

Moc krásné...

Díky za skvělou báseň, Milane! Zatímco já dávám do placu své staré věci, tys chytil tu správnou formu! I když před chvilkou jsem Weruši taky něco nadělil do komentu k její něžné básni o milování...;o)

Oči, jež hledí oddaně,
čenich co studí do dlaně,
a kdykoliv čeká u vrátek,
když se vracíš nazpátek.

Snažíš se řešit záhadu,
kde stále bere náladu,
pořád si chce jen hrát,
starosti ti z čela brát.

Ano, u něj nebojíš se lásky,
s ním máš čas na procházky,
a jen vyjímečně vrčí,
a tak chápavě mlčí.

Tak tomu říkám přitel člověka,
nic jenom pohladit, kolikrát nečeká,
a umí co nikdo neumí dát.
Do smrti svojí jen tebe mít rád.

Ještě alespoň pár! Jsem děsně osamělej přestárlej ušáček!;o(

...jednou se zas do mušle vloudí zrníčko písku...a vznikne perla nová...
nádherná báseň Sluníčko;)

ta je krásná...tady ti jednu posílám...*...svítivou a hřejivou...kdyby jsi se náhodou cítil sám...;)