Hlava má v oblacích skryta
sní, ač kolem sjíždí blesky,
každou změnu slastně vítá,
někdy i smutek je hezký...

Ač v oblacích hlavu mám,
pevně stojím si na zemi,
mizivé své šance znám
získat si, co srdce cenní!

Ač v básni zdá se člověk nahý,
a deštěm touhy průsvitný,
přec v srdci skryt je člověk drahý,
verš naznačí jen tajné sny...

Tož fantazii zdar
a mně jen marná touha
po tom, co jsem znal,
a veršovánka pouhá...

Nejsem studna něhy,
marnost je můj pán,
všechny své příběhy
vymýšlím si sám!
Ač píši o máji,
v srdci mívám mráz,
to, co jiní znají,
o tom sním jen zas!

Déšť přeje těm, co po lásce touží,
ukryje slzy, jichž není prost
ten, kdo se marným smutkem souží,
u koho smutek je častý host...

Nu, mně by se též líbilo,
kdyby to zase nebylo
jen fantazie úlet letmý,
když se v srdci smutkem setmí...

Omyl, nejsem veršů pán,
to můzy velí prstům mým,
a když už nejsem milován,
alespoň v básni o tom sním...
;o)

A co Ti v tom, Niky, brání?

Krásný přelud, který zmizí...
I tak to lze nazvat, Lizzie!
;o)))

Žel, jen virtuální, v mé fantazii...

Opravdu. Nenapravitelný snílek, s hlavou v oblacích...

důvěrníky z plyše...taky takové mám;)

kritici by napsali něco v tomto smyslu - nenapravitelný snílek s hlavou v oblacích... ;) a já... já jim jenom přikyvuju... :D

Kapky deště třpytí se v očích poutníků,
co zmáčeni jdou k dalšímu ze svých milníků,
a přání zrcadlí se v těch kapkách vlahých,
jak v básni, v níž každý je tak trochu nahý.

fantazii zdar

tys studnicí něhy,
já čekám jen sněhy.
Ty máš v srdci věčný máj.
já bych raděj bílý ráj.

Moc krásná! Povedla se!!! :-)

Tak toto se mi líbí.....jůůůůů....až mrazivě erotické....:*

Na takový piknik bych si taky dala říct :-)