pěkné:-)

Zrcadlo nebes se roztříštilo,
ať je mi to či není milo,
a jeden malý kousek snad
také do Tvé duše spad'!
Ať tam zpívá, ať tam hraje,
píseň krásnou, o štěstí,
jenom neměj srdce Káje,
to by bylo neštěstí...

Jinak to snad ani neumím, ali!

Na dlaních ti září spadlé kousky Nebe,
které skládáš do básní,
jež teď tiše mojí duší zní
a možná i kousek tebe
tu zní....... s ní.

Jemné, něžné, jako vždy.

To se mi stává taky, že mám pocit, jakoby nějaká slova, co vnímám, vycházela ze mne samého! Pak se mi stává, že je absorbuji a prožívám ten pocit, aniž bych věděl, že to vlastně čtu vyjádření pocitů někoho jiného a samotná slova vlastně přímo nevnímám, jen jejich poselství či toho ducha, jak pravíš Ty! ;o)

Tak už žádné bla bla bla?

...nevím zsa to je tou únavou - asi ano - nevnímám slova jen toho ducha básně
a je krásný :)

nádhera:-)

Stačí prosté: líbí se mi, nelíbí se mi. Nač to komplikovat, modřinko?

Ano, víra dělá zázraky! Když si věříš, můžeš žít! ;o)

ohromné....jako ostatně všechno bla bla už se opakuju:-D prostě nepopsatelně krásná básnička..

Víra - ta zázraky dělá, s tím nelze než souhlasit!

Proč se bojíš toho proudu,
po němž k moři dopluješ?
Netruchli pro rodnou hroudu,
se mnou v divů svět pluj! Chceš?
;o)))

Tvé verše jsou jako proud,
co nese mě do moří,
nezbývá mi, než se zout
dřív, než ¨v oceán mě ponoří.

Krásné!

Kdybych, Jardo, vyhladily,
jen pro pláč by oči zbyly,
nikdy nečetl bych tu
tu spoustu něžných komentů!

Je mi ctí vás těšit, dámy,
pohladit vás po duši
veršíky, které vás zmámí,
ač to autor netuší!
Zkouším dát do nich kus srdce,
každý veršík jsem já sám,
a někdy lituji trpce,
že vás nikdy nepoznám!

Ano, je! I mně pomáhá, i když si třeba jen pískám či pozpěvuji...

...ještě že tě tu máme...tvé básničky vždycky prozáří stránky psanců...;)

... hladí hladí ... a nevyhladí ... ;-)