Hm hm hezky mi plynula - napadladiky za jednu asociaci :)

Wery nice ... Na to neni co jineho rici

ano, včerejší ukázkový jarní den a tvá báseň jsou snad jedno a to samé :)

jen umět vytvářet ty krásy..pěkné

Líbí se mi ta nenápadná pozitivnost co z toho číhá :) ... a navíc mi připomíná včerejší podvečer :) pěkné

Nijak zvlášť mne to neirituje, to bych sem ani nemohl chodit a musel bych se jako pan Kotrč z Velkého domu odkutálet někam do nenávratna, příp. rovnou puknout ;-)

miroslawek: já jsem k sobě upřímná až až, trochu s tebou souhlasím, bylo období kdy jsem vše řadila mezi experiment, zase se snesu k zemi a budu v tom pokračovat abych tě neiritovala (-:

veřejná publikace v kategorii básně vs. tvé prohlášení... to je postoj Chytré horákyně, jenže ono dost dobře nelze sedět jedním zadkem na dvou židlích... a jedno z toho pak upřímné není... a to nikoli ke mně (mně to může být fuk), nýbrž k sobě

ŽblaBuňka: ráda tě u sebe vídám (-:

Jituše: vítám tě, zda jsem tě oslovila tak pokorně díky

miroslawek: děkuji za upřímnost, já o sobě nikdy netvrdila že jsem poeta, jsem prachobyčejný čtenářík a pisálek

hospodář špatný je čas

pravdu díš

Mě ta báseň oslovila. Připoměla mi opuštěné domy v pohraničí. Padala na mě tíseň, když jsem šla kolem nich.

PLÁŇ SE TI OTVÍRÁ, KDYŽ MÍJÍŠ DLOUHOU ZEĎ
zelené zahrady, zeď mrtvých na Centrálce.
Buš do ní zoufale a čekej odpověď,
jen vyplašený pták... odlétá... mizí v dálce.

Jen vyplašený pták odlétá oblohou
(skotačil na hrobech a hvízdal v keřích smrti)
a smyčka lítosti se zadrhuje, škrtí,
sleduješ jeho let, olovo na nohou.

Sleduješ jeho let, jak lehounce tam pluje,
jak jizva na nebi se zvolna zaceluje
nad poli, lukami a kolébáním vod.
Ta rýha stříbrná... ta rýžka... nit... a bod...

(Ivan Blatný, Melancholické procházky, 1941)

uvádím tuto báseň jako příklad, protiklad tvého textu... kdy oba "podobným způsobem" popisují atmosféru místa, genius loci...

a následující citát postihuje podstatu rozdílu mezi oběma dílky

Neštěstí špatných básní je v tom, že neříkají nic, než co je napsáno, neštěstí špatných obrazů je v tom, že v nich není nic, než co je na nich namalováno.

(Jindřich Chalupecký)

K prostému sdělení toho, co jsi napsala, nepotřebuješ veršů. Nemáš tam ani jeden jediný původní obraz, jen obvyklé rekvizity, šablony. Tím pádem se ztrácí tajemství, není prostor ke hledání a nalézání. Rytmus a rýmy by na tom nic nezměnily, i kdybys je měla pod kontrolou.

Proto ta otázka.... po přesahu.

VolkodavKO: aha, no není nutné něco napsat, i tak děkuji za zastavení

miroslawek: myslela jsem že o opuštěném starém domě a atmosféře která mě obklopila na tom místě, mám pocit že ostatní to pochopili

O čem to je?

Nevím, co k tomu napsat, ale jak tak koukám, už jsem něco napsal. To, že nevím co napsat.

taron: Sucháč: kmotrov: díky vám za milé komentáře, tento dům je teď opuštěný, ještě nedávno tam bujel život, o to je to smutnější, ale jinak jste přesně pochopili co já vnímám, toho si prostě cením, kéž bych byla dobrý básník, ten duch mě pohltil až mě rozplakal, černého psa jsme viděli pobíhat opodál, ta srna opravdu zaběhla a pole jsou po letošní zimě rozrytá strašně, díky

kmotrov: Taky se nepamatuji, že by u nás byla :))) Nám ale fenka, velká, černá umřela ...

báseň na mě dýchala...fuj a brrr...., cítit neznámé lidské stopy po bytí...člověk totiž ve starých staveních nikdy neví, kdo mu funí za krk, jestli spokojený, nebo...nějaký nešťastník :)
krása :)