No já nevím...přijde mi, že se tam dost opakuješ, vím, že to byl záměr, ale mně se to jeví spiš jako točení v kruhu...každopádně máš na toto téma lepší dílka...

Haha, povedená :)

kmotrov: já vím že ty mě vždy potěšíš

Kolik jsem slyšel nebo četl za život vyznání (teď to nevztahuji k sobě, myslím obecně). Kde jsou ty nevyvratitelné lásky větší než vesmír a jak neuvěřitelně snadno byly mnohé nahrazeny.

Nic velkého. Jen.
Žádný pan božský, nepřekonatelný, stojící na podstavci ostatních ne zcela dokonalých mužů jako vrchol pyramidy stoupající do samého nebe.

Ale, jediný tvůj a je jenom na tobě jestli na něm dokážeš nalézt těch tisíc tváří a miliony barev duše.

Moc pěkné vyznání.

taron: dík

ŽblaBuňka: tys je dokonce viděl napsaný, ten začátek byl častečně můj komentář k jedné tvé básničce:-) máš dobrou paměť, dík

ano, je to pořád dokola, jsme důležití, nebo nicotky? Má náš život smysl a pro koho vlastně?
Možná pro nás samotné....

moc krásná :)

jako bych ta slova už od tebe slyšel, ale rád je uslyším i vícekrát

veronika: dík, no malinko jsem to upravila protože máš pravdu

libi se mi, jak se uzavre kruh mezi zacatkem a koncem..to je pekny..trochu mi prijde pisek na sahare a jehla v kupce sena jako klise, ale nevadi..libi se mi to tim, ze to oslavuje cloveka, kteryho mas rada a ze to pro neho a pro tebe musi hodne znamenat..to je hezky

Sucháč: ahoj, no to jsem jednou zaperlila :-D děkuji vřele za přízeň

Strefila ses! Nebo spíše já se strefil do času, kdy si to přečíst... Moje mamka, sedící opodál, má na uších sluchátka a poslouchá všemožné rady různých "odborníků na život" Asi by měla spíše číst tvé básně...

Začínáš mi trochu fušovat do řemesla...ale pěkně Ty jsi byla vždy za tu pozitivnější:-)

Yana: ...máš pravdu, mělo by to trochu jiný smysl. Mě to spíš nesedělo sémanticky (..to je taková moje úchylka...:-))

Kakuzu: kmotrov: ano, jak jsem již psala je to básnička z archívu, ale myslím že podobný pocit bych klidně našla kdykoli v dnešní době, ale asi už s ním umím lépe zacházet, děkuji za empatii

taron: Jiří Turner: V první chvíli mi Jířího nápad přišel lepší než moje verze, přeříkávala jsem si tu sloku a zdálo se mi to fajn, říkala jsem si asi jsem se chtěla zuby nehty držet rýmů, jenže pak by to mělo úplně jiný smysl, já to myslela tak, že občas sami sebe nepoznáváme, jakoby někdo cizí byl v nás, jakoby by přes všechno báječné kolem, jsme se cítili jako cizinci a ještě na návštěvě, tak asi, moc děkuji

Někdy je objektivně všechno v pořádku a přesto nám něco chybí. Třeba máme pocit, že dobře hrajeme roli, která nám byla přidělena, ale že to nejsme my.

Jinak spousta mé tvorby z mládí je šíleně depresivní a nemá pro mne žádnou hodnotu, ale jsou mezi tím i věci které sem vložím, ty které o něčem vypovídají.

"...ve svém těle hosty" - myslím že jsou tím myšleny právě ty vzpomínky, které v těle/v mysli zůstávaj jak žádoucí a i nežádoucí host na věky.
Yana ani nevíš jak se mě tohle zrovna dnes dotklo a mluví to i z mého srdce

mate mě to co Jiřího..., jinak náladu a emoce mi to vyvolalo jako u Orionky, nesedí to na tebe, ale každý máme toho strašáka ve skříni, jak jsi mi kdysi psávala ty :)
líbí :)

i mně se líbí, trochu mne jen mate "...ve svém těle hosty" Je to asi záměr, ale rozuměl bych více slovesu "hostím" :-)