Četla jsem ji už včera a doteď mě nenapadlo nic rozumného, čím bych ještě více okořenila už dřívější komentáře spolukolegů, snad se nejvíce ztotožňuji se Žblabuňkou....

tu si založ, jedna z tvých nej. :)

vložil jsem komentář, smazal ho, napsal druhý, třetí a další…
všechny jsem poslal za tím prvým
jsou zbytečné

Tak to bych do Tebe neřekl...ne, že se pustíš do tak závažných věcí, ale že to ještě podáš tak skvěle...blbý předsudky...jsi fakt dobrá...

líbí...líbí

Tohle je moc krásné. Umění v umění!! Opravdu nádhera. Jen ještě umět na tvou otázku odpovědět, ale snad časem! :)

ŽblaBuňka: vanovaso: děkuji za zastaveníčko a za milé komentáře

kmotrov: jo, jo zimostráz lat. buxus...stálezelená rostlinka, často se požívající na dušičky, dekorativní, svěží, někdo tuhle napsal že kdyby jen jeden člověk přečetl naše dílko a zareagoval tak bude šťastný, tak já jsem velice šťastná...

jo buxus? Toho doma mám, hlavně kvůli dušičkám ... ;o))))

Vypůjčím si pojem z fotografie a to rytmus v obraze. To je pravidelné opakování třeba stromu, terénní nerovnosti, působí to dobře na diváka. Proč o tom mluvím, proto že si použila také jistý rytmus (v jiném slova smyslu).
Jít po cestách...
jít po cestách...
jít po cestách...

Má to ohromnej tah a to se mi na tom moc líbí, byl by z toho pěknej folkrockovej nářez. Něco jako je Cesta od Folk Teamu, moc mě mrzí, že sem nejde dát ukázka.

Ještě bych ocenil, že to je vzdělávací dílo (vygooglil jsem si co je to zimostráz).

Je z toho cítit život sám... úžasná

Yana: Hodnotím tu zvukomalbu (pokud mě někdo nevyprovokuje k počítání dlouhých, krátkých, přízvučných, nepřízvučných...) pouze pocitově tak, že si to přečtu podle sebe nahlas. Takže to může klidně jednou ladit a jednou ne...

Orionka: mannaz: děkuji za zastavení

Jiří Turner: děkuji za názor i za připomínku, je zajímavé že tady jsem se snažila zapracovat právě na rytmu, ale nevadí mi to, naopak, jsem ráda za takový komentář

Moc se mi líbí. Život jako věčný boj, hlavně sám se sebou.

Žít naplo a stále v údivu nad světem. Někdy to není jednoduché. Moc krásná!

Líbí se mi, jen mi občas rytmicky drhne, možná je to ale záměr, také to občas vědomě dělám. Poslední sloka mi ovšem úplně mluví z duše...

Tady nejde o slova, tady jde o to, že tam (skoro) pokaždé najdu atmosféru kterou mám rád...

Moc hezká. Nejkrásnější je ten konec - "navenek znavená,
v nitru mém klid" - to mluví za vše :-)

Orionka: asi tak Orionko nejraději bych to nazvala Tančím tak rychle jak dokážu, ale tak nějak se jmenuje jedna knížka kterou jsem kdysi četla, kéž by vše co teď, jsem věděla už dávno, ale všechno v životě má svůj čas, tak teď zrovna nemám žádný čas na splín, protože tančím tak rychle jak dokážu, možná to až přeháním, ale vždyť máme tak málo času, a můj čas je teď naplněn od rána do věčera, nepromarním ani vteřinu, sbírám střípky moudra mezi lidmi, nějak vnímám každičkou vteřinu, skoro euforicky, možná je to jen stárnutí:-), ale je moc fajn ulehávat s čistým svědomím, obohacená alespoň o jeden krásný zážitek za den, o setkání se zajímavým člověkem, stíny ať se válí a klidně pospávají, tak o tom to je, vlastně jsi to tam našla, díky moc

Hezké, nutí k přemýšlení. Chápu správně, že v denním shonu odháníš noční můry?