kmotrov: no, jasně;-) dík, ale ta báseň se mi líbí, nekriticky

Amelie M.: hm, :-) to jsem byla ve formě, teď mám zase asi víc lásky a žádnou múzu :-(

Ještě je šance jet na plný plyn
Na život a na smrt
Až za hrob a ještě dál
Ještě je šance
Na život a na smrt
Ještě je šance

http://www.slavekjanousek.cz/texty-sj/17-byla-to-jizda

je skvělá Jani :) tak krásně popsaná realita.. trošku mi dějem připomíná písničku "maluj zase obrázky".. nádhera

A co teprv mám, dám!

nejsou krávy jako krávy ;o)))

Hezká a moudrá.

Psavec: Jenže nadpis je i o bejcích :))

Vtipné i milé - super!

Krávy Tě budou milovat. Povedený kousek.

jejda, to je sranda.

Díky, že i mě miluješ :))

Tenhle filozofující nádech tvým básním rozhodně prospěje. Vždycky básni prospěje, když má nástavbu nad kterou se člověk zamyslí.

puero: myslím, že spousta mých nových básniček si klade otázky a jemně se dotýkají filozofie, např. Jednoduchost, mně osobně se moc líbí a vyjadřuje přesně to kde se teď ocitám, vyjadřuje hlavně moji filozofii, která se možná dotýká čehosi, ale nevím čeho, protože jsem "jednoduchá", no, ano, kladu si často otázku proč tady jsme, proč shromažďujeme všechny znalosti a snažíme se "zdokonalovat" když jednou zemřeme a nebude nic, proto možná je jednodušší myslet si že zemřeme a vše co "nashromáždíme" se odrazí v našem dalším životě, uklidňuje to, ale ??? Blázni na našem oddělení nefilozofují, jen se bojí např. že budou zatraceni, že poletí na hvězdu, neboť jsou většinou neklidní, ale samozřejmě je otázka jestli oni nejsou ti normální a my ti blázni...

ty umíš v člověku vykouzlit tak krásný vnitřní obrazy.. mám ráda myšlenky, které ve mně evokují podobné básně.. podobný děj.. moc hezká

Takže si taky kladeš otázku: Co přetrvá věky? Co je nesmrtelné z toho, co je lidským dílem? Děti? Ono en na entou plus en? Umění? Kultura? A nepřetrvá-li nic, jaký to má pak z pohledu nekonečnosti času smysl, význam?

Ty ale přece nejsi filozof? A přece se ptáš jako oni. Nejsou to nakonec blázni, co si myslí, že jsou jiní, protože se ptají víckrát? Máte na ústavu hodně filozofujících pacientů?

Nejdříve (po první sloce) jsem Tě chtěl zabít sám, aby ses už netrapila více...ale pak jsi mě strhla a na konci je potlesk dlouhý...

Především po Tobě zbudou tvé básně!

...Matka se ale vidí ve svém dítěti
a malíř miluje své obrazy
a také slůvka já+ty
se v budoucnosti odrazí...
Tohle mi přijde hodně silné, neuvědomujeme si to, ale šťastni jsme tehdy, když své já do něčeho vložíme, do obrazu, do básně, do dětí. Je to v podstatě láska. To na mne moc zapůsobilo.
Co se týče druhé půlky, asi bych se zamyslel nad tím, jestli by se ty myšlenky nedaly vyjádřit nějak originálněji.

Yana: tahle basen je pro me takova nadlehcene filosoficka... citim, jak to sousto povalujes na jazyku... :)

Ať má nebo nemá náš život smysl, a to z jakéhokoli pohledu, je to jediná a hlavně jedinečná šance, která nám byla nabídnuta, tak si ji vychutnejme do poslední kapky.
Nikdo nám novou sklínku nepodá, ba ani nedoleje.

, az sem z toho zamotanej