jůůůjda ;o)))))

Je moc těžké (alespoň pro mne) napsat báseň o sexu tak, aby nebyla vulgární nebo naopak přesládle "uslintaná" , či přeplněná symboly a metaforami. Humor už je další přidaná hodnota. Zhostila ses toho tématu (asi nejen toho tématu :-)) moc dobře.

Milé :). Nevím, jestli by se"legrační orgánek se pitvoří" každému chlapovi líbilo, ale já otevřenost tvojí poezie oceňuju, palec nahoru.

to je ale krásný a vtipný, a přitom tak ze života a souhlasím s Midem

Pěkný, tohle by si měl přečíst každej CHLAP :-)

taron: ŽblaBuňka: děkuji, věrní

Midem: jasně, vlastně ta báseň skoro není o slunečnici :-), dík

I tanečnice stárnou. Ale bez nich bychom jen na místě stáli. 1*

ou, kluci už toho napsali dost, tak, tak....nádhera, krása...

zajímavé ztvárnění
když vidím slunečnici, olej by mne nenapadl
když vidím její lány, nic jiného než ten olej mne nenapadá

přesně jsi vystihl pocitovka, jedu domů a z obou stran lemují silnici slunečnice, a pak už si jen přeříkávám dokola co chci napsat až to hodím na papír a ještě z jedné věci mám radost, já sama mám pocit že mé básně jsou v podstatě prosté, nejsem žádný vědátor :-)o to více mě potěší když zaujmou :-)

Hezká "pocitovka", mám rád to, co cítím z této básně, tu imaginaci prostých věcí.

dlouho přemýšlím, co k ní napsat...snad jen to, že nejvíce souhlasím s Meluzínou...

fíha, mezi pobřežím a vodou? To je parádní...
pirát je taky dobrý, prostě dobrý...

i toto je malba...

taron: prosím přečti si komentář pro kmotrova, i já sama po pár měsících na svoji báseň nahlížím jinak, zvláštní, děkuji za zájem, moc

kmotrov: je zajímavé jak po nějaké době hodnotíme i svoje díla jinak, já v té době kdy jsem ji napsala jsem odpovídala nějakým způsobem na komentáře, teď po tom co jsem se "seznámila" s tvým oblíbencem Watsem si uvědomuji že některá díla a mé myšlenky jsou tak nějak spontánně spojené s jeho "teorií", aniž bych to dřívě věděla, ale pojmenovávám to vše vlastními slovy, možná krkolomně, za vše dík

taron: hm, je o dlouhodobém vztahu, scházíme by mělo vyznít dvojsmyslně, scházíme se a také scházíme, možná že jsem ten závěr napsala moc pateticky, je vlastně o stárnutí, když to teď tak vnímám, víš jistě že pro mě stárnutí po boku mého muže(díky kterému mohu létat:-))je nejvíc na světě, to jen občas člověk podlehne nějaké melancholii, děkuji

taron: přečetla jsem si tvůj komentář a svoji báseň, mám husí kůži, víš z obojího, člověk se mění a názory mění též, třeba máš pravdu, třeba já ji nacházím díky svým básním, verše-oni mě ochraňují, křídla rozpadlá nasazují- jsou spontání, ano třeba je to tak...

V tvé básni: V tom okamžiku, se Kmotrov přiznal, že miluje básně kvůli tomu, že se na něj přenáší...

SSS tadyk píše, že ho nasytila...
Nasytit, přenášet, pochopit, procítit, ale i darovat = to je důvod, proč čteme všichni...

ano, báseň je o manželském porozumění, i neporozumění a konci...je vlastně proč se konce bát ? Když si nerozmíte? Nebo nebát se? Vždyť si umíte i tak rozmět...

za každým koncem je nový začátek, jen my se bojíme toho, jaké to vlastně bude...