Orionka: asi tak Orionko nejraději bych to nazvala Tančím tak rychle jak dokážu, ale tak nějak se jmenuje jedna knížka kterou jsem kdysi četla, kéž by vše co teď, jsem věděla už dávno, ale všechno v životě má svůj čas, tak teď zrovna nemám žádný čas na splín, protože tančím tak rychle jak dokážu, možná to až přeháním, ale vždyť máme tak málo času, a můj čas je teď naplněn od rána do věčera, nepromarním ani vteřinu, sbírám střípky moudra mezi lidmi, nějak vnímám každičkou vteřinu, skoro euforicky, možná je to jen stárnutí:-), ale je moc fajn ulehávat s čistým svědomím, obohacená alespoň o jeden krásný zážitek za den, o setkání se zajímavým člověkem, stíny ať se válí a klidně pospávají, tak o tom to je, vlastně jsi to tam našla, díky moc

Hezké, nutí k přemýšlení. Chápu správně, že v denním shonu odháníš noční můry?

Jiří Turner: Král Slova Kuba: mannaz: Vilík: ŽblaBuňka: já děkuji za zastavení a komentáře, těší mě to

ano, ano, zajímavá

Vstoupila jsi, Yano, do nového roku moc hezkou básní, něžnou a technicky zajímavou, přeji Ti do toho nového roku, kromě všeho dobrého, hodně takových...:-)

Umouněnka: protože pro mě jsi ta co tomu rozumí, ptám se: delší dobu píšu takto, myslím že je to volný verš, ale často mám pocit že tam musím nějaký verš dát, prostě mi to tak přijde pod ruku, je to nevhodné, jsou tam tak nepravidelně rozházeny, ale mně přijde pak ta básnička taková čtivější, tahle je pro mě rozházená celá, ale přišel mi dobrý ten nápad, díky

Sucháč: to máš pravdu je taková "rozsypaná" jako chumelenice

Hezká!

povedena :)

Náznaky rýmů tam jsou, ale vcelku to vnímám jako volný verš a tak se mi to líbí. Ačkoliv andělé jsou postrach všech básní, tady jsou docela vměstnaní šikovně, neb člověk se spíš soustředí aby těma vločkama prošel s tebou do zdárného konce.

Yana: je dobrá, líbí se mi, jen mě občas zaráží ta rozsypanost...tu verš volný tu ne...občas i rytmika, což se Tobě moc nestává...
Jenže když dočtu až do konce, pohled je jiný...ano, chtěla ses vypsat a v tu chvíli jsou všechny výtky zbytečné, neboť obsah, navíc originálně zpracovaný je všechny hravě pohřbí...

líbí se mi to :-)

ano to napětí a hledání sama sebe mezi bílým(čisté a jasné) a mezi černým(špinavé a lživé) a to že možná mě spousta lidí vidí úplně jinou než jaká doopravdy jsem(možná jim ani nedám šanci) a také o tom že je mi to jedno a ani to nechci, protože pro mě představují to temno a mě je dobře ve světle ať už ho zapřinilo cokoli, jistě ne andělé, jen a jen já, já opět děkuji za střípky "tvého" učení

Pozoruju, že mám co se týče komentářů, několik úchylek. Třeba do nich často vkládám písničky, nebo se obracím ke starým Taoistům.
Tentokrát se obrátím ke starým Taoistům. Protože tvrdili, že Nebe a Země jsou jako dmýchací měch. Zkrátka to napětí, ten pohyb protikladů vytváří život a je-li dáno světlo, je dána i tma. Neustále bude něco osvětlováno a něco zatemňováno. To napětí mezi světlem a tmou nalézám i v básni.

Píšeš hodně, ale moc se neopakuješ a dokážeš nalézat další a další témata, nebo je dokážeš originálně (v psaneckém prostoru) uchopit. To samo o sobě není málo.

PrimaDen: dík za zastaveníčko

zvlášt musím vypíchnout poslední sloku...ta mě pohladila nejvíc:))

ŽblaBuňka: jasně, nějakou mě vidíš ty, jinak se třeba vidím já a úplně jiná třeba ve skutečnosti jsem, tady jsem ale rozpolcená a tak trochu taková jaká bych chtěla být, ale samozřejmě že mi k tomu nepomáhají andělé, to by se fakt nadřeli, je to tak spíš vůbec o hledání sama sebe

- jsem celá bílá nevidíš mě? -
báseň krásná,
ale v mých představách jsi zcela jiná, živočišná

Jiří Turner: většinou mám problém vysvětlit své básně i když záměr mívám naprosto jasný, ale jen pro sebe, tady se toho snoubí více, měl by tam být znatelný retro náboj, to staré rádio má pro mě význam a z něj linoucí se staré americké koledy, to je pro mě nádherná vzpomínka, měla by tam být znát moje radost z vánočního času stráveného s milovanou osobou a v rodinném kruhu, přiznávám se vánoce nejsou pro mě křesťanské svátky k tomu jsem nikdy nebyla vedena, to jen tak v kostce, já ti děkuji za zastavení

Birtiri: Yana: Poezie má mnoho podob, čím dál častěji mě "berou" básně, které se jako básně netváří, ale jsou jimi mnohdy daleko více, než básně které jako básně vypadají, ale jsou to jen slova. Pokaždé, když slyším ohrané jingle bells, slyším i ty zvonečky, při čtení tvé básně slyším také něco, jenom neumím stručně vysvětlit co.
Vánoce jsou, tedy nejsou, ale měly by, myslím, být, o tom, co je v této básni. O emocích. České vánoce, americké vánoce, betlémské vánoce jsou jen různé podoby nějaké iluze. Podstata je uvnitř, nikoli venku...