Makyna: Jiří Turner: děkuji moc za zamyšlení a komentář, jo jinak cirkus miluji se vším všudy i s tou kýčovitostí

kmotrov: zapomněla jsem tě uvést pod předchozí komentář

to obrazné pojmenování mám ráda, už jsem život přirovnávala k maňáskovému divadlu, k plesu masek...takže cirkus je jasný, ale vleže na zádech se zdá vše tak jednoduché, proto vplouvám já jednou s otěžemi přitaženými, čím více se někdy snažíme tím hůře, nedochází k uvolnění, chování je křečovité, jsme v tenzi a tím hůře vše vyznívá až po ten pád, ale tak to samozřejmě nechci tedy nastupuji poučena, povolené otěže, žádná křeč, spontánost, výhra, úspěch, ale ještě je tu jeden aspekt velice důležitý a to že nás hodnotí "přítel" či "nepřítel", přítel věří, nepřítele stejně nepřesvědčíš, zkrátka je to složité, důležité je se zapojit, být objektivní, nepodlehnout pozlátku a nenechat sebou manipulovat. Dokud se člověk nezapojí zdá se vše strašně jednoduché, nesnáším rychlé soudy hlupáků, z klauna je král a baví davy je nasnadě, dobrý klaun může být největší umělec a přitom vypadá jak šašek počmáraný... ale stejně se smějeme i úplně špatnému klaunovi, očekáváme že nás rozesměje a tak se smějeme, je těžké rozpoznat umění, kýč, rozum, nerozum, někdo se chová jakoby mu patřil svět a na první pohled mu to sežereme i s navijákem a o tom to je :-DDD tak a teď už se v tom sama nevyznam a jdu spát, už se mi to ani nechce upravovat, radši o tom zase napíšu básničku, dobrou noc :-)

Caro_in: potěšení je na mé straně

Souhlasím s kmotrovem. Báseň má opravdu spád i myšlenku. Otěží i klauna jsem si též všimla. Ale co mne zaujalo, tak vlastně fakt, že to ,,píšeš v leže,,. Lidé jsou občas zlomyslní a my se jim snažíme i přesto dokázat, že ,,umíme,,. A to je si myslím správné i za cenu toho, že se to občas nepovede a my skončíme na Zemi. Líbí :)

Došel jsem k tomuto místu
...z klauna je král a baví davy...
to bude protestní báseň, řekl jsem si.
Samozřejmě to není protestní kus, přesto by mě zajímalo jestli si to tam dala záměrně, nebo jestli jsem to tam nešel jen já.
Téma je u tebe docela obvyklé, ale originálně uchopené, autentičnost a spontánnost v tom jsi nejlepší (z toho co tu čtu). Nikdo si zatím nevšiml velmi dobrého detailu, který je dle mého soudu klíčem k básni: přitažené otěže/ povolené otěže.
Problém u tvých děl mívám se závěry. Tentokrát nemám co vytknout, parádně to nabralo spád a ve SKVĚLÉM RYTMU vygradovalo!

Ačkoli je smutná, zanechala mi na rtech úsměv. Asi proto, že to nezůstalo v ponurém vzpomínání. Vždyť jsi stále tady...
Nádhera.

...ještěže jsem si přečetl komentář ŽblaBuňky, bylo by trapné napsat téměř doslova stejný...
Nevím jak, ale ocitl jsem se v Tichého fantastickém cirkusovém světě...

ŽblaBuňka: takové zamyšlení jak jedinec působí na dav, dík :-)

taron: děkuji za protekci :-))

hm..., zle je? ....ne, prostě to umíš..., tvá zamyšlení mám ráda, však víš, jsi vždy o krok dál, než já, a proto se učím - od tebe !
Pěkná.

hm, tahle holka, ta prostě umí! ... netřeba dodávat více.;o)))

No já nevím...přijde mi, že se tam dost opakuješ, vím, že to byl záměr, ale mně se to jeví spiš jako točení v kruhu...každopádně máš na toto téma lepší dílka...

Haha, povedená :)

kmotrov: já vím že ty mě vždy potěšíš

Kolik jsem slyšel nebo četl za život vyznání (teď to nevztahuji k sobě, myslím obecně). Kde jsou ty nevyvratitelné lásky větší než vesmír a jak neuvěřitelně snadno byly mnohé nahrazeny.

Nic velkého. Jen.
Žádný pan božský, nepřekonatelný, stojící na podstavci ostatních ne zcela dokonalých mužů jako vrchol pyramidy stoupající do samého nebe.

Ale, jediný tvůj a je jenom na tobě jestli na něm dokážeš nalézt těch tisíc tváří a miliony barev duše.

Moc pěkné vyznání.

taron: dík

ŽblaBuňka: tys je dokonce viděl napsaný, ten začátek byl častečně můj komentář k jedné tvé básničce:-) máš dobrou paměť, dík

ano, je to pořád dokola, jsme důležití, nebo nicotky? Má náš život smysl a pro koho vlastně?
Možná pro nás samotné....

moc krásná :)

jako bych ta slova už od tebe slyšel, ale rád je uslyším i vícekrát