Líbí se mi, jen postrádám víc aktivity, čekání mi k tobě přijde nepatřičně pasivní. Dýchat podle mě k životu nestačí, to můžeš i na respirátoru :).

To je vyvoj Yani. Nekam jdeme

loner: tak to mě neskutečně těší, už jen proto že moje "poezie" se ubírá úplně jiným směrem, než kterým tě kdysi zaujala :-)

všem čtenářům vřele děkuji a mooooc

kmotrov: milý příteli, za prvé mě těší že ses k básni vrátil, z adruhé ti děkuji za hledání smyslu v tom co píšu, za třetí jsem děsná a můj čas je tak naplněný že myslím na to že ti chci odepsat a ani se sem třeba nedostanu a za čtvrté: určitě si neviděl hru od Antonína Procházky Kouzlo4D, ta se vlastně stala inspirací k napsání té sloky s rozměry asi tak první rozměr je ten reálný, hmatatelný-O ní víme...ve druhém o ní přicházíme-problémy, pocity, ale vše se nás to ještě dotýká., a pak už jsme ve třetím prostoru- klasika 3D už není nic neznámého a 4 rozměr to je vlastně cosi neprobádaného(peklo v mém pojetí, nebo čáry, kouzla), v pojetí odborného poradce hry, tanec jednorozměrných vláken ve vícerozměrném prostoru...já nejsem fyzik samozřejmě, ale tohle mě zaujalo a opět jsem to pojala tak po svém, jednoduše, jak vždy zdůrazňuji a právě proto miluji tvá zamyšlení, dávají mým básním čtvrtý rozměr :-) děkuji

dlouho jsem ke tvym basnim nezaselm... asi bych si pro ta moudra mel chodit casteji ....

A já myslím, že láska si nehraje, prostě je schovaná .... a pokud ji chceme mít a najít, musíme něco pro to podniknout...láska není zadarmo...

krása

...v prvním rozměru o ní víme
ve druhém o ní přicházíme
ve třetím všude kolem nás
a čtvrtý rozměr odnes ďas...

Mohl bych Tě poprosit o výklad Tvých čtyř rozměrů lásky, zajímá mne to a možná nejen mne.

Pohodička...takhle stárnout by mě bavilo...s úsměvem a optimisticky, že i ty trochu laciné rýmy lze přejít mávnutím ruky...prostě: pohodička...:-)

nóóó, vychutnal jsem si ji

Hezké počtení.

Nelíbí se mi básně o tom jak ubývá lásky. Tvé pojetí, že ji neubývá jen si s námi hraje na schovávanou se mi líbí. V podobném duchu psal i Watts o Bohu:
A když si Bůh hraje na schovávanou a dělá, jako že je ty a já, dělá to tak šikovně, že mu dlouho trvá si vzpomenout, kde a jak se schoval. ale to je právě ta legrace - přesně to chtěl udělat. Nestojí o to, aby se zas rychle našel, protože to by mu tu hru zkazilo.
(Alan Watts, Ta kniha str. 21. o tom jak mluví o Bohu se svými dětmi).
Jak píšeš:
třeba jen hraje si...
samý špás

Tak je teda krásně výstižná :) Je to kouzelná hra...

hezká :-)líbí se mi moc - jo - za pikolou si na schovávanou..na zapřenou -hezky jsi ji napsala )

Tak jako kdybys mi právě nakoukla do duše...

kmotrov: za životem vidím život celý...to znamená nejen šťastný život, občas i moc smutný, ale to by byla jiná báseň, připomněl jsi mi mojí kolegyni dnes, někoho jsem pochválila a vyjádřila se obdivně a ona hned zareagovala slovy:" tak já ti nepřipadám dost šikovná?", tím, že pochválím někoho, neříkám že nikdo jiný není také šikovný, tím že píšu o tváři milé, neříkám že nemůže být tvář nepříjemná, tvář v které je vyryta křivda, tvář v které je mnoho bolesti, zoufalství a životních proher, spíš jsem chtěla vyjádřit to co pochopila Thesssinka, i starý člověk byl miminkem, dítětem, mladistvým a má za sebou cosi odžitého, myslím že to málokdo vidí, často vnímám že lidé vidí jen starce či stařenku...

A co když ne?
Co když její si milý nakonec vzal jinou? A ona celý život v sobě nesla tu křivdu.
Co když si na ní manžel celý život vybíjel své frustrace a ona od něj neodešla i když si to často představovala, protože byla vychována k tomu, že nesmí rozbít rodinu.
Co když děti, pro které se rozdala si zvykly jen brát?
To co píšu je kruté, ale i to přináší život, možná častěji než to dobré.
I když, je v lidskou přirozeností vzpomínat na to dobré a to špatné vytěsňovat a vždy se najde něco dobré.

Je smutný, že je stáří pořád vnímaný hanlivě,přitom má spoečnosti tolik co dát... Nedávno jsem četla podobnou básen, kterou napsala stařenka v nemocnici sestrám, aby si uvědomili, že to není kus senilní babky, že taky byla mladá, krásná... moc pěkná básnička

Taky na to věřím, na život i duši napsané v tváři. Vrásky řeknou hodně a ještě víc oči. Hezky jsi to napsala.

To se mi moc líbí - takové veršované zamyšlení :)
Hmm, v některých tvářích se dá opravdu číst. Často jsou to ale hodně smutné příběhy.