gajda: Děkuji za komentář a jsem ráda, že jsi to nakonec překonal a i pochopil, proč a kam tím tahle miniatura míří. Je to míň než miniatura, ale zaujalo mě, že rozpoutala celkem diskuzi.

Živá...voda...kéž je...v každé studni.
A vzlíná je skvělé slovo, taky ho v jedné básni mám.
Tak trochu osamělá se mi zdá, ale přesto hezky je v ní...nadějně...

Leslie: Odmocnina myšlenky - popsáno naprosto dokonale.

Sasanka: Jen jsem chtěl vstoupit na trávník, co se nemá vstupovat. Obávám se, že nejen kulka, ale celá nábojnice vyjde levněji než kobliha. Já používám ráži browning ;-)

Napřed jsem nechtěl nic napsat, protože nesnáším v poezii vulgarismy. Nicméně, kdyby tam nebyl, nevešla by ta báseň do své druhé dimenze - ergo do té, o které ve skutečnosti píšeš a která se tlačítek nijak netýká.

Leslie: No to je absurdní, ale Malý Kim o zneužívání tlačítek ví určitě víc než já. Zneužití pravomoci a člověka je běžně bez trestu, no tak hlavně, že zneužití tlačítka se trestá. Děti neumějí číst, za to zločinci většinou ano. Ten hořký pocit mám prakticky pořád. Chtěla jsem být odstřelovač, ale na starý kolena nejspíš budu vařit pro ozářené bezdomovce, kdo ví. Záleží jakou nohou vstane Vláďa z postele. Asi to stejně celé chápu špatně, tak promiň za spam.

Mlčeti Zlato: Ty bys chtěl být anarchista Zlato? :D Myslíš, že je levnější kulka nebo kobliha?

Mlčeti Zlato: Tak teď fakt doufám, že jsi to nemyslel tak, jak to vyznívá.

Možná je to někdy škoda. Člověk je neustále v pokušení zmáčknout, co se nemá. Trestat by se měli ti, co nám taková lákadla kladou před oči. Takhle jen lituji, že nejsem z té kategorie, co hází koblihami.

Sasanka: Tak ono tam je to, co jsi vnímala na první čtení. V kontrastu právě s těma tlačítkama,

Leslie: uf, si mě vyděsila.

Dandy: Psavec: Trochublázen: Míň než miniatura. Odmocnina myšlenky. Jela jsem metrem a dolehla na mě ta absurdita: na každém rohu u tlačítek, brzd a dalších náležitostech pro nouzové situace v dopravních prostředcích je cedule s tímhle nápisem… tučně a červeně vyznačeno, vypovídá to mnoho o prioritách naší společnosti. Začala se mi v hlavě odvíjet báseň, ale neměla jsem čas psát, tak jsem si zapsala jen tu větu, že to později dopíšu. Ale je to pryč. Zůstal jen ten hořký pocit.

Co dodat.

Gól.

:(

Mlčeti Zlato: Bohužel. Spíš to vypadá na přesný opak aktuálně.

Nechá? Asi ne, leda by pomsta byla zapomenuta.

Leslie: Parádní díky!

Dandy: Moc děkuji:)

Sasanka: Má to důvod:) Nedokázala jsem to rozdělit do řádků :D Protože ji víc slyším než vidím, ona nikde nekončí, některá slova a obraty se vztahují i k tomu, co je před nimi, i k tomu, co je za nimi. Nešlo to rozkouskovat, protože se tam pro mě tím vždy nějaký význam ztratil. Vím, že je tou formou dost atypická a upřímně o ní nejsem 100% přesvědčená. Ale jinou, vhodnější jsem nenašla.