Krásně zrýmováno. Smutná, ale výborná.

Střídavka

Leslie : působí jako silné vyjádření bolesti a ztráty, která zasahuje až do nejhlubších koutů srdce. Hluboce dojemná.
Dobře to znám, syn mi chybí moc.
Soucítím s Tebou.

Myslím, že to je nejsmutnější věc na tomto světě, když rodič ztratí dítě. Ne nezbytně smrtí, ale prostě zanikne to malé veselé a švitořivé stvoření, které nejde uchovat v původní podobě. Taky sleduju svojeho synáčka, jak roste, jak postupně zaniká a mění se ve většího a většího, světa znalejšího, až úplně zanikne jako dítě, které jsem huštal na bambě aby usnulo, které mělo svůj vlastní roztomilý slovník, který vymýtila škola a logopedie... je cosi krutého v nastavení tohoto vesmíru. A dítě, které je dítětem a člověk s ním nemůže být z jakýchkoliv příčin, to je snad ještě smutnější. Vyhmátla jsi a vystihla ty pravé obrazy smutku.

bludička: Děkuji!

Krásné …

ukrytá v máku: Orionka: Moc děkuji za milé komentáře a slova povzbuzení…

Orionka: Mlčeti Zlato: Moc děkuji! Potěšilo jste mě.

kmotrov: Díky za tenhle pohled a ten optimismus. Hezká perspektiva.

puero: Děkuju. To slovo jsem si vymyslela, alespoň myslím:-) Ale neumím si moc představit jiné použití než v této básni.

Pěkné. Zastavil jsem se u slova souzubí. Myslím, že jsem na něj nikdy předtím nenarazil. Líbí se mi. Asi ho budu používat.

Myslím že to je docela nápaditý. Když si vším (žiješ v mraku), tak mi to připomíná nirvánu, tak není tak zle.

Smuténka.

Smutné, ale krásné. Slunce zas vyjde, ono to tak dělá.

Skvěle napsané. Byla radost číst.

I to je potřeba... všechno šedivé dát do slov. Abychom srdci aspoň trochu odlehčili... i přes ty pochmurné šedé tóny Ti to píše vážně hezky.

Pardon za spam, nešlo mi to odeslat :(

Já vím, že je to živý a bolavý, ale vidím hlavně skvělou báseň. Moc pěkně sis s tím pohrála. Když je inspirace, rýmy a nápady se úplně houfují.

mannaz: Děkuju!

Trochublázen: A to je právě takový mýtus. Nemusí… klíč k přežití vidím spíš právě ve snaze to přijmout. Že některý věci člověk nezmění.