Taky bych se ráda do něčeho zakousla:-)
Hááááááám................. Hááááááááááám.....................

I to jsem zkoušela:)
Ale asi to namně nebylo moc znát. Protože jsem se nikam nedostala. Teď už se snažím to nechat za sebou...

Nevím, jestli to dopíšu... Pár lidí mi říká, abych to dopsala a jiní zase, ať už to nechám. Bojím se ale, že to pokračování už by bylo jaksi jiné. Musela bych mít tu samou náladu, jako když jsem to psala.
Pokud ale přeci jen napíšu pokračování, určitě to vydám, ale zvlášť, aby to ostatní mohli porovnat.

Návrat do reality je tvrdý, to souhlasím. Ale když člověk nabere nové síly, lépe se s tím vypořádá. A mně se jedno takové "zastavení" vyplatilo. To bylo před závěrečnými zkouškami v autoškole. Večer jsem se ještě učila, ale pak mi táta řekl, ať už na to kašlu a relaxuju. Dala jsem si s mamkou skledku a koukali jsme na film. A to bylo správné. Druhý den jsem všechno zvládla, i jízdy! :-)

Bylo to myšleno tak, aby lidé pořád jen nespěchali, ale relaxovali občas.

Pěkná. Zdařila se:)

Akorát si oprav "kámen" v šesté sloce. :)

Mno, co dodat...
Z tvé úvahy tak nějak vyplývá, že se dá spoléhat na vše, jen ne na lidi. Jenže, to není zas až tak pravda. Je rozdíl mezi vírou a důvěrou.
Asi takhle: "Věříš na opravdové přátelství?" x "Můžeš věřit přátelům?"
Mezi těmito otázkami je značný rozdíl. Zkrátka, můžeš věřit v cokoli, ale ne vždy je ta víra správná. I když třeba nevěříš v lidi a jejich dobrotu, neznamená to, že jsou všichni špatní. Lidé jsou různí. Musíš vědět, komu se dá věřit a komu ne a jak si s takovými lidmy poradit...
Dále, ohledně toho "stavění": Opravu se nedá stavět na nikom? Každý má přece oporu v jiných lidech a ty sám jsi ovlivňován okolím. V tom ma 'trvám' pravdu. Bez jiných lidí bys přece nic nedokázal. Řekni, čím by jsi byl, kdybys na nikoho nemohl spoléhat? Na rodiče, na přátele, učitele atd. Když nebudeš nikdy nikomu věřit, tak sám nic nepostavíš. Lidem se musíš zavděčit, pomoct jim a oni ti to vrátí...

Ta první část je mocky pěkná:) Ty metafory jsou prostě úžasné!

Taky někdy utíkám do svých tajných světů,
kde slunce září nad polem plných květů,
a jsem v něm šťastna, mám vše, po čem toužím,
pak se vša probudím a smutkem se soužím...

Rytmus docela kolísá, ale jinak se mi báseň líbí. Jsou v ní hezky vyjádřené myšlenky:)

líbí se mi:)

Ta česká básnička je moc pěkná:)
ale ta anglická... nic moc. Taková nic neříkající. Taky dost dobře nechápu, proč tam ta aglická je. Nějak mi tam nesedí, že nejdřív napíšeš pár slovíček v angličtině a potom udělás dlouhou báseň v češtině. Tu českou bych dala zvlášť...
A když už píšu především česky, tak nedám aglický název...

Krásně napsáno..

S úsměvem jde všechno líp, takže... :-)

Jé, poznávám:) už jsem ji četla:-)
Je moc pěkná. Jenom ty vlaky spíše jezdí než chodí, ale umění je umění, a to má své cestičky:))

Je to zajímavé, akorát mi to přijde strašně moc kratičké... :-( Nemůžu si pomoci, ale k haiku jsem si vztah nevypěstovala...
Ale myšlenka je to pěkná:)

Nápad zajímavý:)

Ahojky,
pokud chodíš na liter, možná odtamtud. :-)

Krásná, povedla se. A souhlasím, že není konec otazníků. Vždy je, nač se ptát.

:-D To musela být pozoruhodná puma. :)