zaseja: Souhlas, přešlapování v tom známém bahýnku, nás nikam neposouvá.

zaseja: Je třeba objevit temné aspekty v nás. Čím více jsem schopná podívat se, ponořit se a přijmout temnotu, tím více vyzařuji navenek krásu vnitřní. Pokud se bojím temnoty je to umělá krása, hrané umění. Nejde z hloubky.

zaseja: existuje totální tma?

Souzním s obsahem i názvem. Už se to i děje. Všichni jsme jedno. Kapka božského vědomí.

Báseň se mnou rezonuje. Zdravá naplňující sebeláska uzdravuje. Je to cesta, klíč ke štěstí. Jak máme dát jiným něco co sami nemáme. Musíme se naučit dávat svoji lásku sobě. Pak můžeme i ostatním.

Sklidí, pokud si to dovolíš...

Nehledejme odpovědi na otázky vně. Máme je uvnitř na dosah. Ale víš ... vzpomenout si kdo jsme a začít tvořit. Programy utlumují duši. A pak nevíme...

Každý tady máme hvězdnou lásku. Je třeba vystoupit z komfortní zóny, vystoupit z programů strachů, obav. Zabraňují souladu duše s tělem. Žít se svojí duší v souladu jako jedno vědomí. Pak si frekvencí naší duše hvězdnou lásku přivoláme. Duše je mocná.

Hrozen jenž rty ... krásný smyslný prožitek. Jako bych byla tou energií.
Moudrost kořenící ... přijetí svých stínů, temnot a objevení své síly a schopností. Vděčnost a pokora před obrovskou životodárnou a uzdravující energií Gana. Z básně na mě plyne příjemná energie.

Já jsem si vybrala komu a kdy se narodím. Narodila jsem se do doby, kdy zažiji velké změny, rozumem neuchopitelné. Ty ne?

Ano, emocím strachu nebo spíše nízkým vibracím strachu se vyvarovat.

Sasanka: Co se mi v životě děje vnímám z většího nadhledu. A mnohem víc si ho užívám.

Lenča: Ano, závěr jsem si potřebovala prožít na vlastní kůži.

Sasanka: Jak divná, proč divná? Dle mého úsudku jsi naprosto v pořádku. :)

V každé lidské bytosti ho je kousek. Tam, kde je syntetická duše ho ale nemá cenu hledat.

To jsme na tom stejně. Mě taky tělo stárne a duše mládne. Není potřeba pochopit. Mysl je tady od toho, aby nám v tom dělala bordel. Lepší je zastavit se u studánky a naslouchat své duši a bytostem, které za námi příjdou. A pak si nabrat vodu ze studánky a nepít tu kohoutkovou, která tělu neprospívá, jak nám našeptává naše duše. Jsem naladěna na podobnou notu.

... Po napojení ... přichází vědění i rozuzlení a vše co je i není. Líbí.

...Ó ženy... a krásné na tom je, že to člověk může zažít i v reálu, nejen ve své fantazii. Pokud si to dovolí. Nesmíme se bát a nenamlouvat si, že si to nezasloužíme. Nebát se plnit si své sny a žít je. Vše je možné. Život máme ve svých rukou.

Bejt tady a teď si musím někdy připomínat, jinak mě to háže někam kam nechci. Je zapotřebí určité úsilí abych byla v přítomném okamžiku a to se jednomu nechce. Ale stojí to za to. To si myslíš nebo věříš či jsi vděčný za ten dar poznání, že se vracíme zpátky zas a zas. Být spojen a umět naslouchat rostlinám, to už je vyšší level. To zavání šamanismem. Poklona.

Nějakou dobu to ale bude trvat. Snadnější je měnit druhé než sebe. Báseň hezká k zamyšlení.