Děkuji pánové.

Vítej.
Vstupilas mezi spoustu lidiček, z nichž někteří jsou "život je krásný" a někteří zase "hodně bolí". Můžeme být rádi, že přibyla duše, pevně rozhodnutá být šťastnou.
Ať se ti daří.

Psavec: Díky. Trocha srandy musí být :o))

Jako vždy ze života a hezky čistě veršované. Vlastní (nedejbože) zážitek?

Správně jo_. Jestli takhle vypadá tvůrčí krize, pak bych ji chtěl mít napořád.

No jo, _jo_, ale co až už nezbude ani kousek? Transplantace?
Každopádně díky za příspěvěk.
A k chatu: Ségra, přece navyměníš bráchu-dvojče kvůli pár škarohlídům a kverulantům.

Díky za kladný komentář.
Nejhorší je, že toto jen jen jeden z mnoha důvodů bezcitnosti. Protože často není vyvolaná rozdáním...

Přesný popis trpké současnosti. Člověk si to čte xkrát a jenom kývá hlavou...
Moc hezký, dík.

Síla! Od počátečního mrazení, daného skvělým popisem i sounáležitostí v pocitech, až po optimistický závěr.
Výborné, díky.

Líbí. Hned na začátku to zamrazilo - "když můžeš nenávidět, tak na co milovat". Díky.

Věčné dilema. Zahodit, zapomenout, nebo se snažit si z toho něco odnést?
Díky za koment.

Vnímat ženskost jako sílu je nádherné poselství. Vlastně je to vyjádření něčeho, o co se snažím. Dlouho, ne vždy úspěšně, ale opravdově.
A jestli to v Ekvádoru umějí, přimlouvám se za tu reportáž, jak navrhuje Rosa.
Moc díky.

iluze: Fakt jsem chtěl říct, "stisknou modřiny s úsměvem" je úžasný a závěr silný. Ale pak jsem si všiml komentáře jo_ a bylo to ...
Můžu jen duchaplně dodat, že je to moc hezké.

Damir: Ano, máš pravdu. Já mám ovšem jednu výhodu - ke klasikům se ani vzdáleně nemůžu přirovnávat ...

Kondenzované city v pár větách; hurikánům v duši zas tolik nečel - při takové zamilovanosti jsou krásné; jako tohle dílo.

jo_: Jasně ségra. Bereme. Znalost vína je užitečná věc a o učení už Vladimí Iljič říkal "účiť sa, účiť sa, účiť sa".
:o)))

jo_: Hele, literární ségro, nezlehčuj to, _jo_? :o)
A Freud - no ten by si nás zgustnul.

Amelie M.: Ale no tak. A co "Podzim"? To ještě není rok a je to moc hezké. Ledaže ti to leželo půl roku v šuplíku - a to byla škoda ;o)

Hravé to je. Ale, jako vždy u tebe, je tam spousta náznaků, citů a pocitů. A, jelikož jsme oba jeden stejnější, jak druhý, samozřejmě ses do mě přesně trefila: "věř v naději na naději". K tomu nemám co dodat...
Moc díky.

Pravda. Jsou prostě lidé, kteří hoří aniž by vyhořeli a změnili se v popel a zapalují aniž by ubližovali. Vážím si takových a mám je rád.