hohooo...zastudila u srdce! nikdy ho nikomu nedám, slibuju, teda určitě né nějakému člověku...máš pravdu!

bolí jako to všechno, co ve mně je a co si teď v sobě nosím...ještěže existují slova a poezie!!!:))) a děkuju:)

celé jsem to hltala, ale ten konec mě nějak zastavil...možná to dává větší smysl tobě, ale na mě to prostě působí jenom a jenom zvláštně:)
každopádně to ostatní cítím hodně stejně...vyrůstat je svým způsobem šílená mizérie...

ou...1!

ano...a rozněžněný úsměv k tomu:)

a možná mají vyplout na povrch..až do nebe a nasytit tak nadějí celou čr a celý svět:) (někdy mám pocit, že se z té naivity udusím...:P:);))

:)

jinak děkuju všem za komenty!!! potěšily ani nevíte jak:))

chtěl bys radši nenávist?:)))

hodně dobrá, jakobych to klišé měla před sebou!

to je tak když oba sníte a přitom nemůžete spát...krásnej pocit svým způsobem:)

je prostá jak samotný obsah, ale svou jednoduchostí je krásná!

taky bych tančila!
jen přítomnost mě svazuje odejít zpátky...

moc dobré!

konec tomu dodal . oči jsou nejnebezpečnější částí těla řekl jednou jeden moudrý člověk:)

tolik smutku najednou nezvládám...obvzlášt ne pokud venku prší, prší a prší...

když já nevím, první obraz mi přijde tíživý, pak se uprostřed uvolní vzpomínkou a konec mi nějak nepomohl to všechno pochopit...
ale vidím v tom nějaký potenciál:)

chmmm...ano, je nezávislý nechce se vázat...a pak pochopí, že když se zamiluje není cesta ven a musí se aspon části svobody vzdát...ale každý si to může rozebrat podle svého;)

hmmmm:)

poslední řádek - mně;)
jinak přijemná, moc příjemná záležitost:)

jenom nebe ví, jak moc jsme každý ve skutečnosti dospělí:)