Lenča: Zasloužím si i tvrdší trest, ale na to v kobce není vhodný personál.

Múzy na podstavcích
tady stojí, většinou si
duše hojí.
Neženou se do líbání
nad volbou slov a strof
jsou v rozjímání.

Dandy: Takhle by to dopadlo, kdyby mne dotáhli ke zpovědi. Ani otčenáš bych za trest nedostal. Mešní víno bych s knězem vyžunkal.

Sasanka: Gora: Casanovou jsem už byl v minulých životech. Byl to pěkný lump ,možná i umělec, nepíše se o reklamacích. Dva meče mám, propisku z penálu a druhý v pouzdře nechávám. Manželku jsem dostal za trest, možná za odměnu. Vím já.

Ta nahota vnímání je fajn.

Výstižné.

Sasanka: Já vím. Chytám zlaté rybky na třpytky slov a když skočí po návnadě ucuknu, abych je nezranil háčkem. I tak to někdy bolí. Jak je, tak samotného rybáře. Má jen jedno přání. Nelovit, být řekou..hebkou, měkou.

Delfín k tomu praví
že ploutvičky má malý.
Tlamičkou on mluvit umí
nikdo mu však nerozumí.
Tys rozluštila jeho řeči kód
přes hráze řekou nejde plout.
Co platný, že v duši je nahý.

Ruka šmátralka šrajtpáku hledá
občas i tam , kde nemá.
Jízdě to neva.

Dost dobrý...

Lukostřelec je šípem, šíp pohledem.

Sasanka: Někdy si ty bolesti moc hýčkáme, ignorujíc že včera je dávno nenávratně pryč.

Neobyčejné naladění jako vždy.

Taky jsem si už trsnul, ale pošlapal jsem jí nohy...kmotřičce. Trénuj štěkla a odešla.

Když čtu jak se umíme vyndat ze svých pocitů, nechápu jak to dělají ostatní.

Taky se mi váha asi rozbila.

Vzájemný ovládací dramata, známe to.

Kde přístav, tam spočinutí.

Dandy: To se blbě brzdí, jednou jsem to zkoušel i v leže.

františek: Děkuji.