Hanulka: Vám patří dík, pokud Nás dokážete inspirovat k tomuto poznání. Což již mnohdy neumíte, samy zašlapáni.

Hanulka: Pochopila naprosto správně. Zem je Matkou. Vy jste zemí, břichem z kterého vše vzešlo od prvopočátku. Každý muž je vždy jen Váš syn. Jen to zapomněl.

Jen si představ Yano ten chemický vzorec uložený do emocí porodu. Jakou nesmazatelnou pudovou stopu to vloží do narozeného tvora. Jsem rád že jako žena jsi pochopila že dílko jsem nepojal ryze sexisticky. Děkuju moc

Co si kdo uvaří, to si sní. Textu rozumím, raději se postím než hněv na talíři.

Vodnáře sevři do dlaně, proteče mezi prsty natož v myšlenkách.

K zamyšlení...

To bych nedal. Kudlanka měla hlad a když tě prokrvila a chtěla prostírat tak se necháš hospitalizovat....kruté. Musí znova na lov.

K 50 krejčovský metr dostala
a nůžky, vlastně ho bylo půl
možná jsem chlapy naivní vůl
ale v mém přání stálo ,
že není to vůbec málo.
Od dneška totiž střihat smí
ode mne 50 hodinových masáží.

Dandy: Tvrdí se , že máme uloženy vzpomínky i na prenatální věk. Lososy a úhoři se vracejí v podstatě po čichu (chuti) z moří do řek, kde se narodily. Alchymie života potažmo sexualita.

Klapka, režie, střih....tulipán po pátý...jedem.

Ať Vám to vyjde holky.

Homér: Bude, ale už ne tak dlouho. (-:

Člověk je bytost z lidí, dceru nevyjímaje. Mít rád dceru je začátek cesty k bytosti, k člověku. Časem nebudeš nikoho vyčleňovat. Všichni prdí a i hajzl je fakt zajímavej.

Některá vína dozrávají ve sklepě a pak vyniknou.

Jednooký mezi slepci králem. Dvouoká mezi jednookými... Podejte my hůl a převedete mne přes silnici? Utloukla bys mne postřehy, vněmy.

Kristovy léta...už to bude jen lepší a lepší.

Ptáci zjara tokají, ženám pokoj nedají.....

Výstižný...Kříž že k hrobu patří zvěstovali bratři. Bukvici vzaly, hlaholici daly, pohany bez hany přeroubovaly.

Verše jsou vlny co padají na skály
v rytmu koncovky o kámen se třískají.
Dál od břehu jdi, vodu vykuckej a
hlavu pozvedni, buď mořem.
Jak vlna se houpej, duši koupej.

Anděly, svět potřebuje bytosti jako jsi ty. Rozumějí smutkům a splínům, ale podstatné je aby ses také naučila kolem sebe v té ponurosti rozvíjet ratolesti vinné révy , košatit stromy a pozvedat padlé duše co nevidí za obzor soucitu. Zámek je kolem Nás. Je krásný, ale zpustl , protože polobohyně jako jsi ty pěstují trní a révám se moc nevěnují. Jsi vyjímečná autorka reality jen neznáš svoji skutečnou moc.