Hanulka: Díky moc. Tvá reakce mě potěšila.

Je útulno v tvých verších.

To je sen...

Myslívám na to.

Krásná, odlitá do půvabné formy asociací...

Možná fakt jo... Pusťme to z hlavy.

Jééééééé. To se mi líbí. Milé po ránu. Tak krásný den.

Ono asi nic není napořád, ale smířit se, to je fuška.

Naděje po konci budoucna.

Mnohovýznamové s jedním zacílením. Zamotávám se - rozmotávám se a jdu za světýlkem do bažin... Mají bažiny něco společného s bažením? Ba že.

Zasnil jsem se. Děkuji.

Je to fujtěžký, ale popsáno skvostně. Inu každý máme hromádku svého šrotu... Vlastně cizího.

Ty mlsalko - otevíráš mi škvíry do zapomenutých světů.

Takové toužení a tolik chyb za námi. Odpověď možná zná jen měsíc s hvězdami, co do postelí se nám dívají...

Jako hodně malý jsem chodil kolem Divíška. Ten už se konečně vrátil za demarkační linii a pamětní deska se vrátila na radnici, myslel jsem si, že svět už bude v pořádku...

Tak snad alespoň ti ptáci se rozezpívají.

To jsou ty záhady. Nevidět a vědět.

Líbí se mi.

Pod úsměškem zapouzdřené bolesti.

Yana: Tak snad kořeněná motivace.