Nebylo...

iluze: ovšemže jsem to myslela s nadsázkou ;-)

Nejsem tak krátkozraká, abych hodnotila, které "pohlaví" to má v životě těžší... :-D

Ach jo... zase mi iluze bere iluze...
Takže když to tak vezmu, je to nejspíš má vlastní chyba... nejsem dost inspirativní, abych dokázala rozdmýchat žár v něčím srdci... ;-)

lány lásky... miluju pohled na vlnící se lány obilí... i to je láska... myslím...
vidím v tom takový relaxačně-meditační náboj... aby se nám to nezvrhlo v takové malé rituální wooodoo... :-)

sakra... proč tohle takhle nemůžou cítit i chlapi...
:-*
Jako bys četla moje myšlenky a prožívala moje pocity...
Skoro bych Ti přála, aby to tak nebylo... bolí to... ach jo... bolí... a je fuk jestli Ti je náct... cet... sát... Tohle chlapi nechápou... chtěla bych být chlapem... aby to přestalo bolet... :-(

Snad to tu čte...

až potoky slz protečou
pařezy staré pokvetou
možná...

popadla mě a nečekaně zahodila do hluboké nostalgie...
Líbí se mi... moc!

Čas mým stavům zádumčivosti dal podivnou patinu... jak jinak si vysvětlit, že se zcela nečekaně v očích okolí proměnila kalně čistá melancholie v "krizi středního věku"? Jak nespravedlivé... jak ponižující... :-D

Vlastně Ti tak trochu nejspíš závidím... :-)

...a ještě složitější je to pak s následnou bolestí duše či srdce (jak kdo myslí)...
...čím víc potřebuješ a hledáš konec takové bolesti, tím víc je její konec v nedohlednu...

Mě příroda neděsí. Děsily by mě spíš ty botky z krokodýlí kůže.

Jako vždy... děkuji za milé pohlazení. Ráda Vás čtu :-)

Také toužím po vláze... a jak se zdá, jsou nás zástupy... zástupy žíznivých...
Známě bolavá miniatura... kéž by nám už zapršelo... snad se vykvetlá růže nezmění v ostnatý drát... :-)

Možná to ve mně vyvolalo pocity jiné, než byly ty, které Tě vedly k napsání tohoto "šeptavého výkřiku"... přesto cítím souznění... souznění se slovy, ve kterých jsem se našla :-)

všechno se zastavilo... i můj dech... ;-)
Má to úžasný náboj...

Polní kvítí ve větru se tiše klaní
o květináč nezavadí
natož o pár něžných dlaní
:-)

Mlčeti Zlato: Vidíš a v některých případech lze říci... Díky bohu, že je nesmazatelná... ;-)

...do dopisů a ty si pak na pokračování nechat posílat...
Budu si to číst před spaním, snad na mně ulpí něco málo z toho množství motýlích křídel :-)

To pitvání vlastní duše je jak obsese, které se nejde zbavit...
Zajímavá :-)

Mlčeti Zlato: já kdysi dostala obyčejný kamínek... snad z potoka... snad z polní cesty... a v očích jsem měla dojetí... zcela jistě ne žádnou z tvých jmenovaných otázek... :-)

Verzatilka je geniální věc... mám jich celou sadu... miluju je...
víš, co je na nich tak úžasné? Vypíšeš ji, doplníš tuhu a příběh může pokračovat... ;-)

Dojal si mě... no jo no... mám hodně přecitlivělé období... co nedělám... ;-)
V tuhle chvíli bych se chtěla v tom nejzelenějším nejtemnějším koutě takové zahrady schoulit do klubíčka a usnout... tak na sto let...

Poněkud vlažný rozjezd, ale pak jsi mě vtáhla do zběsilé jízdy... která tolik koresponduje s utrženým vagónem, v němž jsem uvízla a řítím se "životem"... evidentně ne sama...
Moc se mi líbí...