Jj, Vanovaso to vystihla dokonale :) Vždycky může být nějaké potom...

Yana: Původně jsem ji chtěla rozdělit na dvě básně, ale tak nějak jsem byla líná :D
Přiznám se, že mě k takovým zamyšlením nutí různé zvláštní zážitky. Ač budu možná vypadat praštěně a divně, k tomuhle mě přinutila zkušenost, kdy jsem dostala šanci cítit pocity jednoho člověka. Hodně zvláštní, svým způsobem dost šílené, ale nepopiratelné i pro můj rozum. No, naštěstí jsem se nezbláznila. I když i to je relativní :D

Amelie M.: Děkuji, moc mě to těší :)

shane: Když mi ten člověk stojí zato, tak rozhodně :) Díky za komentář.

vanovaso: Díky za krásný a upřímný komentář :)

Líbí se mi. Je zajímavá a moc hezky vyjádřená :)
Trochu mi připomněla myšlenku, že si k sobě podvědomě hledáme lidi, kteří nás v něčem doplňují, vlastnostmi, které postrádáme.

Krásně vyjádřené.

vanovaso: Díky za podporu :)

Moc hezky vyjádřená... vzpomínka :)

Nádherně, opravdově popsaný ´příběh´ :)

Moc hezká, hravá, originální :)

Omamně pocitová :)

Krásná, opravdová báseň. Moc bych Ti přála, aby přišel. Jen si občas říkám: Je lepší to zažít, i když o to jednou přijdeme, nebo radši vůbec nevědět, co bychom mohli mít? Odpověď žádá odvahu...
Mimochodem - Tvoje city určitě nejsou mrtvé, snad jen trochu podřimují... :)

Jojo, taky cítím přípravu na onu očistu, už s tím novým rokem to na mě přišlo.
Krásně optimistická :)

DDD: Amelie M.: Ailin: Když je to tady s tím introvertstvím tak otevřený, tak já se teda taky přiznávám... :D

Jo, tak to je přesně on! :)

Hm, kdoví, jak se kdo dokážeme vypořádat se svým vlastním stářím. Co zbývá? Vzpomínky, zkušenosti, smíření... a duše, která stárne, ale i moudří :)

Tak ta je dokonalá :)
Vtipná, trefná a pravdivá.

Moc hezká básnička :)
Já se rozhodla, že se nebudu trápit kvůli něčemu, co může být a nemusí (byť je to dost možné). Protože pokud někomu nestojím zato, aby mi byl věrný, aby mi neubližoval, pak mi on nestojí za to, abych se kvůli němu trápila. Alespoň natolik se musím mít ráda. Každý :)

Amelie M.: Díky, jsem ráda, že tak mé básničky působí. Ony tak i přicházejí, prostě jakoby přiletí, většinou bez nějakého velkého přemýšlení, nenásilně. A když si je pak po sobě přečtu, jsem sama překvapená. A jsem zato, samozřejmě, moc vděčná, že je můžu ´aspoň zapsat´ :D