Laska ma mnoho podob
Vsichni umreme
Svet se toci dal
Cervi se raduji
I oni umrou

Dekuji :)

Jen tak byt a moci pit
Jen tak snit
A nechat vsechno byt...
Dnes jenom jsme
A zitra jen budeme

Hlupaci jsou ti, co veri vychcanovi, kdyby tomu nebylo tak, pak neni zadny sach a mat.

Hodně smutný, hodně dobrý...úplně jsem se do toho vžil...ta bezmoc...ta bezmoc...bezmoc.

Pekne, takove vytulene s pointou na zaver, co snadno je k mani, to se neceni, zaroven lehke na cteni i chapani a je v tom cit...za me urcite palec nahoru, paradni dilko :-)

vanovaso: Nakonec se shodnem pratele,
Kdyz sila tvorby je silnejsi,
Nez kritika,
Progresivni a konstruktvni
Tvorba dostava kridla
A prosycuje realitu,
Nezbyva nez rict...je to blbost,
Nesplnuje ocekavane,
Je mimo vysec.
Hrde nesu svuj prapor svobody,
Svobody slova.

Yana: Diky :-)

Za me dobry, vystihlo to tu atmosferu. Jednoduchy a vrely...

taron: Srdce ma barvu mladi, rozum zas vyzralosti, nostalgie je spojovana ae starim, je jich malo, co dokazi porazit smrt a zit okamzikem....

Srdce ma barvu mladi, rozum zas vyzralosti, nostalgie je spojovana ae starim, je jich malo, co dokazi porazit smrt a zit okamzikem....

taron: diky za vse, jedu dal

:D, to koukám, že na to vůbec někdo reagoval...bylo to spíš úsměvné vnuknutí, hříčka se známým citátem...to "mi" je samozřejmě záměr, narážka na egoistický přístup jednotlivců ke světu no a "tady a teď" je přece jen, že po nás potopa...toť vše.

S úsměvem vložíš zlaťák Cháronovi,
jako již tisíckrát odcházíš,
tělo tvé nakrmí tisíce,
Tvá duše nikoliv.

Byl jsi, jsi a budeš,
Tvá víra je bezbřehá,
Smrt zase teď a znovu,
Přichází pro tvé tëlo.

Na bárce do tmy znovu vydáš se,
Jsi,
Byl jsi a budeš...

Mnam, super.
Jsi, tak bud.

Omluvit si nevěru může jen nevěrník sám (což vzhledem k tomu, že vnitřní monolog vytváří samo ego jde velice hladce), podváděný, pokud na to přijde může "jen" odpustit (což vzhledem k egu je protipól, takže pokud to definitivně dokáže, je to obrovský posun, jen láska dokáže porazit démona). Nicméně toto je jen teoretizování, každý z nás se do této situace může dostat ve zlomku vesmíročasu. Každopádně jsme tu proto, abychom se učili a ztráta, stejně jako zisk, život stejně jako smrt jsou nedílnou součástí života, nakonec jediné co nám zbývá je žít a i když někdy zakopneme, rozdávat radost a sounáležitost v podobě přátelství a lásky :). Žádný drama, život jede dál.

Spíš reaguji na text pod názvem díla, "nečiň jinému, co nechceš, aby oni činili tobě", nicméně "ty kdo jsi bez viny první hoď kamenem".

Pěkně se čte, má spád, pěkně sázená slova, za mě palec nahoru :).
Láska má mnoho tváří, stejně jako očí, kterýma se dívá na svět. Když je člověk na pomezí toho co je ok a už mimo, stačí se vcítit do role toho druhého, jak by reagoval.

Bedlivě sleduji složitosti světa
zavřu oči a je tma

pěkné, motivačka kam nedojít :)