pochopí že psal si,jméno svoje do vody...Krásné . Každá věc je zneužitelná, toto je mnoho let trvající lež…

LadyLoba: jj technicky jsou to dvě věci, ale ráno mi to přišlo, tak jsem napsal rovnou obě. K čemu docházím, mysl si v podstatě dělá co chce ale je na nás, zda ji posloucháme nebo se věnujeme cítění. Ten citát bych si dovolil pozměnit. Přemýšlím o věcech, abych nemusel cítit nebo vnímat. Máme na výběr zda jsme v hlavě nebo v těle. Z hlavy přichází fantazie naší mysli, z cítění může, pokud se tomu budeme věnovat reálný vhled, ale to asi nemusím zmiňovat :). Jen snad že mysl nás dokáže dokonale otupit, má ráda plnou pozornost. Nicméně západní svět je na ní založen…

človiček: nakonec je tam vlastně vděk, možnost vyléčit si nějaké dávné trauma tím že se někomu povede jej trefit. Bolestivé ale pokud se zadaří, je možné se pomalu léčit :)

Brigita: Plyne to z toho, že vesmír ego nezajímá, co nám kdo udělal, nebo proč se chováme tak či onak...zajímá ho co jsme, jakou barvou nebo energií pro něj záříme a dle toho se k nám chová, ne však z hlediska toho, že by nás soudil, prostě k nám tak přistupuje. Podobně jako když voda teče, zmrzne nebo se vaří, také má svá pravidla. Z tohoto pohledu je ego něco jako filtr, brýle, přes které nemůžeme vidět svět takový jaký je. Zároveň můžeme dělat věci, které se z hlediska ega zdají být dobré, ale ve skutečnosti dobré nejsou - například oko za oko, zub za zub. Ale tyto činy nás dělají tím co ve skutečnosti jsme, a to můžeme vidět jen v okamžiku, kdy třeba jen na chvíli, ego spí :). A universum nás vidí takové jací jsme pořád. A souhlas, každý v tom může vidět něco jiného a tak je to v pořádku, jen se na chvíli zastavit a rozhlédnout, dává životu sílu a směr.

človiček: jooo přesně :D

Ohooo ta je :), vítr byl cítit až tady

Mysl skáče shora zdola,
Mysl skáče furt dokola…

Silný příběh i zpracování

každé opuštění komfortní zóny vede k posunu a uvědomění, není to příjemné, často to bolí, ale je to přímá cesta k evoluci...dýchej a užívej si každý dech, něco se mění, cítíš to ? :)

puero: Osobnost je EGO - soubor všech těch zapsaných utrpení, podle kterých reagujeme a které se pokaždé když se nám něco stane snaží naroubovat na danou událost, to je to, že se nás někdo dotkl, to že se nám vybavilo něco z minulosti. Lidé kteří věří se bojí, EGO se bojí, smrti, protože tím skončí. EGO si po smrti nikdo nikam nevezme, stejně jako tělo. Proto kdo se celý život věnoval EGU nemá dle této skromné básně z čeho číst...

puero: zajímavé...otázka je, je důležité to co chtěl autor říct nebo to co divák nakonec v díle vidí ?

Jeden krok dopředu je víc než dva kroky dozadu

človiček: zbav se moře, skončí hoře…to zní dobře :)

sokol a lípa: Někdy se něčeho bojím nebo se snadno rozzlobím a jsem také jako dítě...někdy, když je ve mě ticho a cítím tělo koukám s údivem na Svět a to jsem taky jako dítě. Být dítětem můžeme být mnoha způsoby...nakonec jde jen o to mít ze života radost :)

Neu: a Bruce Willis je Brulis :)

Neu: odnikud nikam - odnikam

K tomu není mnoho vět, vidím to stejně, změna vychází ze záměru chtít změnu, ukázat ostatním, kteří ji nevidí co se děje. Dílo se mi dobře četlo a líbilo, jsem definitivně na stejné palubě. První sloka jede ve velkém stylu a definuje děj a...líbí celé, super .)

Bič a pryč

Yana: Díky, a kdyby potěšila právě jen jednoho člověka, má to smysl. Cokoliv může být mávnutí motýlích křídel, které má účinek a my si řekneme "má to cenu" :)

Neu: Díky, taky to vidím a souhlasím, ono to tak většinou prostě vyplyne a pak dělat zásahy vyžaduje ty věci, kvůli kterým to vlastně ani nepíšu, zachytit ten okamžik, kdy se to napíše je jen okamžik...no praxe dělá mistra, budu na to myslet :)...P.S. trošku jsem to upravil, ale neříkám že opravil :)