Z touhy básnička, aspoň něco :).

Hezké, má atmosféru. A závěr se opravdu povedl.

DDD: Tak trošku :).

Amelie M.: Dík, potěšila jsi mě :).

Pěkné, takové objevitelské. "Zde jsou lvi" a "objevit" je pro mě navíc objevný rým.

Tom Cortés: Máš pravdu, že analogie není dokonalá. Konec je parafrází komentáře, který mě k tomuto dílku inspiroval (dodatečně jsem to vysvětlila v anotaci). Kdybych to psala jako svébytnou povídku, asi bych si dala víc záležet. Kdo ví, možná to jednou dopracuji :).
Ale stejně nerozumím, jak by to mohlo sedět na "volnoveršisty". Já vnímám rým jen jako nástroj, stejně jako tu násobilku. Co by měla násobilka představovat pro ně?

shane: Díky za pochvalu :). Ale o pozitivní poezii tahle debata původně nebyla, do téhle roviny jsi to posunul až dodatečně, předtím jsi psal o rýmech a volném verši a přesně na to jsem reagovala.

Lasak: Přišla jsi ke mně bez tašky a odnášíš si věci v kufru... kde máš příživníka? :)

štiler: Já asi jo, ale jen letmo a průjezdně... Však víš, že jsme prakticky sousedi :).

Určitě zaujala. I když z toho kufru věcí mám takový dvojaký pocit, jako že se u něj napakovala, zlatokopka...

puero: Děkuji za ocenění :).

shane: Já vím, však právě na ten názor jsem reagovala. A dík za komentář s nadhledem :).

A42: Díky. Ale s těmi kalkulačkami nevím, mám je spíš za překonané stadium :).

Amadeo´´: Díky! Když je inspirace, jde to rychle :).

shane: http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=34128-o-chlapeckovi-co-se-
naucil-nasobilku

Zamila: :D To je poněkud starší škobrtnutí, co se náhle vynořilo z hlubin zapomnění... pak už jsem samozřejmě našla tu jedinou správnou cestu :).

Lasak: Ty jsi ale akurátní detailista :D

slnečnica: A já právě taky nevím :). V češtině je jen stydká kost, vlastně odborný lékařský termín... Každopádně děkuji za návštěvu :).

Je to velmi dobře napsáno, umíš vtáhnout a udržet pozornost, což u víceméně popisného textu, kde téměř chybí akce i dialogy, není nic snadného. Četlo se mi to opravdu dobře a je tam řada zajímavých myšlenek.
Mám dva postřehy. Jednak mi to připomnělo Muzeum nevinnosti Orhana Pamuka, to je vlastně kronika posedlosti jednoho muže mladou ženou, také psaná v ich formě. I u něj mě fascinovalo, jak lehce člověk čte stránky, kde se neděje vlastně nic, je to jen jeho vnitřní monolog o lásce, pořád dokola a přece pokaždé trochu jinak a poutavě.
A druhá věc, je zvláštní, jak se do díla přetaví pohlaví autora. Všimla jsem si toho na psancích už víckrát a tady mě to praštilo hned. Tvůj nick neznám a pohlaví z něj poznat není, ale přesto mi hned po pár slovech bylo zřejmé, že to píše žena, a mužská koncovka na druhém řádku mě zarazila. Nevím proč a neumím pojmenovat, čím je tvoje psaní ženské, ale prostě ho tak vnímám.

Amelie M.: Moc děkuji za přečtení i za pochvalu! A s doktorem to je přesně, jak píšeš. Je zraněný, zesláblý bolestí a ztrátou krve. Ránu si ošetřil, ale občas omdlívá, nemá sílu dojít třeba pro tu sekeru... Tohle si čtenář zatím musí domýšlet, protože je to ich forma a vypravěčka o tom taky nic přesnějšího neví, může se jen dohadovat stejně jako čtenáři. Závěr vysvětlí víc, ale zrovna tohle ani ne... není to z děje odhadnutelné?
PS: A ještě jednou dík za dokopání, na pokračování se ptalo víc lidí, ale ty rozhodně ze všech nejúporněji! :D