shane: http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=34128-o-chlapeckovi-co-se-
naucil-nasobilku

Zamila: :D To je poněkud starší škobrtnutí, co se náhle vynořilo z hlubin zapomnění... pak už jsem samozřejmě našla tu jedinou správnou cestu :).

Lasak: Ty jsi ale akurátní detailista :D

slnečnica: A já právě taky nevím :). V češtině je jen stydká kost, vlastně odborný lékařský termín... Každopádně děkuji za návštěvu :).

Je to velmi dobře napsáno, umíš vtáhnout a udržet pozornost, což u víceméně popisného textu, kde téměř chybí akce i dialogy, není nic snadného. Četlo se mi to opravdu dobře a je tam řada zajímavých myšlenek.
Mám dva postřehy. Jednak mi to připomnělo Muzeum nevinnosti Orhana Pamuka, to je vlastně kronika posedlosti jednoho muže mladou ženou, také psaná v ich formě. I u něj mě fascinovalo, jak lehce člověk čte stránky, kde se neděje vlastně nic, je to jen jeho vnitřní monolog o lásce, pořád dokola a přece pokaždé trochu jinak a poutavě.
A druhá věc, je zvláštní, jak se do díla přetaví pohlaví autora. Všimla jsem si toho na psancích už víckrát a tady mě to praštilo hned. Tvůj nick neznám a pohlaví z něj poznat není, ale přesto mi hned po pár slovech bylo zřejmé, že to píše žena, a mužská koncovka na druhém řádku mě zarazila. Nevím proč a neumím pojmenovat, čím je tvoje psaní ženské, ale prostě ho tak vnímám.

Amelie M.: Moc děkuji za přečtení i za pochvalu! A s doktorem to je přesně, jak píšeš. Je zraněný, zesláblý bolestí a ztrátou krve. Ránu si ošetřil, ale občas omdlívá, nemá sílu dojít třeba pro tu sekeru... Tohle si čtenář zatím musí domýšlet, protože je to ich forma a vypravěčka o tom taky nic přesnějšího neví, může se jen dohadovat stejně jako čtenáři. Závěr vysvětlí víc, ale zrovna tohle ani ne... není to z děje odhadnutelné?
PS: A ještě jednou dík za dokopání, na pokračování se ptalo víc lidí, ale ty rozhodně ze všech nejúporněji! :D

Nikytu: Díky. Myslím, že jsi to pochopila moc dobře :).

kmotrov: Díky. Název je trochu divnej, nejdřív se mi líbil, ale teď z odstupu už si tak jistá nejsem. A taky jaksi zavádí, navozuje dojem, že je to báseň o polárce, ale ona je tam jenom cestou, ne cílem...

MrBowtie: Milá návštěva!

A42: Díky, to mě moc těší :). A rozteklou polárku přímo nesnáším...

ŽblaBuňka: Děkuju, vědma mi ještě nikdo nikdy neřekl, docela se mi to líbí :).

Amelie M.: se těším :))

Amelie M.: Tak hurá, konečně můžu odpovídat na komentáře! Když už jsem nechtěla dál slibovat, tak jsem tu Past fakt napsala, a moc děkuju za dokopání! :)
A dík i za komentář k básničce. S názvem máš pravdu, je to trochu nouzovka. A jinak jsem ráda, že se líbilo... někdy je i zlevněné lepší než nic. :)

Lasak: Jak je vidět i z tvého příběhu, tak možnost kdykoliv asi nemají :). Nebo resp. pokud si chtějí vybírat s kým... Ale zarazilo mě něco jiného. Po několikátém odmítnutí? To už neexistuje něco jako ženská hrdost? Brrr..

Lasak: V tvém pohledu se odráží věk i pohlaví. "Měl jsem možnost podvést a neudělal jsem to." To přece není žádná zásluha, každá žena, co nevypadá zrovna jako obluda, má takových možností mraky, ale většina z nich takhle vůbec neuvažuje a určitě neříká: zatím jsem nepodlehla :).
A ještě jedna poznámka. Amélie má pravdu, morálně pevný postoj je fajn, pokud jde jenom o tebe nebo o vás dva. Ale vztah může být mnohem složitější, než jak ho vidíš teď ve svém věku, a sex (a potažmo nevěra) je tam jen jedna složka. Absolutní láska a absolutní věrnost a absolutní důvěra je krásný ideál, ale nepodaří se každému, život je spíš o kompromisech. Právě opustit vztah může být někdy větší zbabělost než co jiného...

Tom Cortés: Díky, občas jsem dočista slepá :).

Když jenom trochu, je to ještě fajn, to jenom lechtá, ale nebolí :).

Jo, dobré. Jen si říkám - je to fakt tak důležitá informace, pro chlapy? :))

Hezké, i když ne tak hluboké jako některé jiné tvoje věci. Jen mě mate "ují" - co to je za tvar?

Báseň se mi líbí, jen tak lehce nahozená, ale s trefným vyjádřením a gradací.
A k tématu... ono je to opravdu mnohem složitější než jen ten jeden nekompromisní pohled, který nabízíš. Jsou různé vztahy, různé podoby lásek, nakonec i různé podoby nevěr.
Je velmi snadné v 19 letech říkat nesouhlasím, neomluvitelné, já bych nikdy... A věřím, že to myslíš naprosto upřímně a odhodlaně. Ale až to stejně přesvědčeně řekneš v padesáti, bude to prostě mít jinou váhu, promiň :).